Život a práce architekta Antonína Ausobského jsou nerozlučně spojeny s jeho milovanou školou, Českým vysokým učením technickým v Praze. Jeho architektonická a urbanistická činnost je především soustředěna do dvacátých a třicátých let 20. století, s velmi výraznými stopami v Litomyšli, kde realizuje např. budovy gymnázia a okresního úřadu tvořící architektonický a urbanistický základ ulice Tomáše G. Masaryka.
Po absolutoriu české techniky v Praze v roce 1909 (obor Architektura a pozemní stavitelství) a po jednoroční vojenské službě se v roce 1910 stal asistentem v Ústavu staveb pozemních k účelům zvláštním u Rudolfa Kříženeckého. V roce 1919 byl promován doktorem technických věd, v roce 1921 se stal mimořádným profesorem na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství při ČVUT, v roce 1928 pak profesorem řádným. Byl rovněž mnohonásobným děkanem této školy. Jako tvůrčí architekt byl nejčinorodější ve dvacátých a třicátých letech. Upřednostňoval však pedagogickou činnost; aktivně se podílel i na tvorbě učebních textů Fakulty architektury a pozemního stavitelství, pro niž před druhou světovou válkou vypracoval tabulky dispozičních prvků všech budov, jež byly předmětem přednášek ústavu.
Nedílnou součástí jeho života byla i veřejná činnost, členství v Poradním sboru ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, Zemské divadelní komisi, v Technickém muzeu, v bývalé Masarykově akademii práce a Akademickém domě, jemuž roku 1925 předsedal. V letech 1929–1954 působil rovněž jako předseda kulturní komise v Jednotě na dostavění Chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Za tuto činnost byl jmenován čestným členem Jednoty. Dále byl členem sboru pro znovupostavení Lidic po druhé světové válce.
Na počátku dvacátých let byl Ausobský ovlivněn názory architektů novoklasicistního směru, zejména jeho kolegou Antonínem Engelem, jak dosvědčuje například budova gymnázia v Litomyšli. Další stavby pak reagují i na purismus a v závěru také na funkcionalismus.
Ausobského lze označit za konzervativního architekta, ovšem v nejlepším slova smyslu, sám svou tvorbu charakterizoval v pojmech: přehlednost, jasnost, konstruktivní jednoduchost, řádné denní osvětlení, statická a požární bezpečnost, zdravotní nezávadnost.
Za svou celoživotní činnost obdržel v roce 1950 Řád práce.
PK
Literatura
Petr Kočí, Architektonická a urbanistická činnost Antonína Ausobského v Litomyšli po roce 1918. Pomezí Čech, Moravy a Slezska. sv. 14, 2013, s. 100–116.
Milada Sekyrová, heslo Ausobský, Antonín, in: Pavla Vošahlíková (ed.). Biografický slovník českých zemí, 1. sešit – A. Praha, 2004, s. 145.
PV [Pavel Vlček], heslo Ausobský, Antonín, in: Pavel Vlček (ed.). Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004, s. 35.
Rostislav Švácha. Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny 20. století. Praha, 1994.
František Lašek. Litomyšl v dějinách a výtvarném umění. Litomyšl, 1946, s. 100.
Prameny
Antonín Ausobský, !!Curriculum vitae!!, strojopis po roce 1954, pozůstalost (v majetku rodiny).
Antonín Ausobský, !!Úvod do projektování budov!!, strojopis, pozůstalost (v majetku rodiny).
Petr Kočí, !!Architekt Antonín Ausobský!! (diplomová práce), Katedra dějin umění FF UP, Olomouc 1997.
SOkA Svitavy, MSK, sign. KR–21, Kronika města Litomyšle II, 1924–1928, s. 283.
Odbor výstavby a stavebního plánování MěÚ Litomyšl, spisovna, č. p. 590 a 650.
