Život a tvorba jednoho z nejčinorodějších litomyšlských stavitelů pozdního 19. století až poloviny dvacátých let 20. století – Antonína Beby – paradoxně zůstávají i dnes v podstatě neznámé. Byl členem místního stavitelského rodu Bebů, jenž se pyšnil dlouhodobou tradicí a z něhož proslul zejména Antonínův praděd Jan Jiří, barokní zednický mistr působící ve službách Valdštejnů-Vartemberků (mj. autor přestavby tzv. panského domu, č. p. 61, na dnešním Smetanově náměstí v Litomyšli).

Stavby i početné nerealizované náčrtky či projekty do architektonických soutěží svědčí o tom, že se Antonín Beba snažil reagovat na takřka veškeré soudobé stylové proudy v architektuře – od neorománského stylu a novorenesance až po novobaroko, v němž nakonec našel největší zalíbení, snad i díky tvorbě svého praděda. Za vrcholný Bebův projekt lze považovat soutěžní návrh na Smetanův dům z let 1900–1901, na němž spolupracoval s vídeňským architektem Richardem Esrielem. Jejich honosná novobarokní budova s mansardovou střechou má punc vídeňské palácové architektury, do maloměsta typu Litomyšle by však jen stěží zapadla.

Bebova pozoruhodná skica městského biografu z roku 1920, která stavbu líčí jako „malebný“ hrázděný dům s výraznou mansardovou střechou, zase svědčí o tom, že měl vztah i k lidovému stavitelství a „rázovité“ architektuře, ba že se dokonce mohl inspirovat anglickým hnutím Arts and Crafts. Tuto tendenci odráží například už vila „Týnča“ z roku 1906 před litomyšlským nádražím.

Svoji kancelář měl Antonín Beba, od poloviny března 1924 senior stavitelské firmy Maizl a Beba ml., v domě č. p. 42 na náměstí. Jeho vlastní novobarokní vila na Bernardce z let 1895–1896 byla po roce 1924 převedena do vlastnictví Zemědělské nemocenské pojišťovny a následně Okresní nemocenské pojišťovny; v šedesátých letech 20. století prošla kompletní přestavbou (02-404).

AŠ – SV