Zdeněk Sendler (*1956) je jedním z nejvýraznějších českých zahradních a krajinářských architektů posledních desetiletí. K zahradám měl blízko už od dětství, neboť jeho otec byl zahradníkem dětské nemocnice v Brně. Zdeněk Sendler šel v jeho stopách: vyučil se zahradníkem v Rajhradě a maturoval na Střední zahradnické škole v Brně. V roce 1982 pak absolvoval zahradní a krajinářskou tvorbu na Vysoké zemědělské škole v Lednici na Moravě. Po škole nastoupil do projekční sekce Státního statku Mikulov, po dvou letech však přešel do brněnského pracoviště výzkumného ústavu zahradnického v Průhonicích

Roku 1990 založil Zdeněk Sendler vlastní „Ateliér zahradní a krajinářské architektury“, který funguje dodnes. Jeho dlouholetým nejbližším spolupracovníkem v ateliéru je Václav Babka. Práce ateliéru má široké rozpětí od malých zahrad u rodinných domů, přes dětská hřiště, městské parky, historické zámecké parky až ke krajinářským celkům. Často úzce spolupracuje s architekty, umělci a dalšími tvůrci. Mezi nepřehlédnutelné realizace ateliéru patří například park „Přírodní katedrála“ v Brně (1994), Denisovy sady v Brně (2005) nebo obnova Jiráskových sadů v Litoměřicích (2015).

Kromě Litomyšle, kde se Sendlerův ateliér propsal do podoby Klášterních zahrad, autobusového terminálu i dalších míst, je jeho otisk nejvýraznější v Dolních Břežanech u Prahy. Začalo to netradičním keltským parkem, který doplnil nově vzniklé centrum obce a měl připomenout nejstarší etapu osídlení zdejšího území (2010). Na něj později navázal krajinářsky řešený park se hřbitovem (2016), který se rovněž inspiruje keltskou kulturou. Jeho kompozici tvoří lipová alej ve tvaru kříže se čtyřmi duby uprostřed. V místě, kde se aleje protínají, je situován samotný hřbitov – dva soustředné kruhy z kamenných zídek.

Práce ateliéru Zdenka Sendlera vychází ze znalostí historických zahrad a parků, což bohatě zúročuje především při obnově dříve založených sadů. U nově koncipovaných parků pak sází na silný, často symbolický koncept a výrazné rozvržení prostoru, které doplňuje drobnou architekturou.


KJ
 

Literatura

  • Antonín Novák (ed.), Česká architektura 2015–2016 / Czech architecture. Yearbook 2015–2016, Praha 2017, s. 20–23, 62–65. 

    . s. 20–23, 62–65.

  • Cesty za architekturou – Bedekr, Dolní Břežany, Architect+ II, 2017, duben, s. 89–114. 

    . s. 89–114.

  • Jitka Ressová (ed.), Česká architektura 2014–2015 / Czech architecture. Yearbook 2014–2015, Praha 2016, s. 70–73. 

    . s. 70–73.

  • Petr Volf. Litomyšl. Renesanční město moderní architektury. Litomyšl, 2014, s. 180-183.

  • Klára Pučerová (ed.). Czechscape. Praha, 2014.

  • Aleš Burian. Litomyšl a soudobá architektura. Brno, 2001, s. 101.

  • Klášterní zahrady. Veřejný městský park v Litomyšli. Architekt LVI. 1998, č. 11, s. 44–53.

Objekty autorav ostatních architektonických manuálech

Audio file

00:00
00:00