Seznam objektů architekta:

- obytný dům Ericha a Fritze Käuflerových, Dolní schody 1912/8

- obytný a obchodní dům Friedy Teitelbaumové, Horní náměstí 379/61

Architekt a interiérový designér Harald Bauer se narodil v Adamově jako druhorozený syn architekta Leopolda Bauera a jeho ženy Laury Bauerové, rozené Fickerové. Kromě staršího bratra (Otto, 1901–1990) měl Harald i mladší sestru Gerdu, narozenou v roce 1903. Výtvarné nadání dětí podporoval jejich otec od raného mládí. V roce 1921 absolvoval Harald průmyslovou školu ve Vídni a poté šest let praktikoval u různých stavebních firem v Celovci (Klagenfurt) a ve Vídni. V letech 1926–1928 studoval tři semestry na vídeňské Akademii u expresionisticky zaměřeného architekta Clemense Holzmeistera. Současně byl zaměstnán v otcově vídeňském ateliéru, což mu nejspíš znemožnilo dokončit studia a pravděpodobně to vedlo i k jeho odchodu do Opavy, kde působil od roku 1929 zprvu jako stavbyvedoucí a od roku 1931 jako samostatný architekt.

Ve svém raném díle uplatňoval principy dekorativismu, expresionismu a Heimatstilu a kombinoval je s nastupujícími formami nové věcnosti. Se svým otcem spolupracoval na projektu a stavbě obchodního domu Breda & Weinstein, na rozšíření sanatoria v Jeseníku (Gräfenberg) nebo na adaptaci zámku ve Štemplovci. Z jeho samostatných opavských realizací je třeba uvést obytný dům Ericha a Fritze Käuflerových v ulici Dolní schody 1912/8 nebo obchodní dům „TEBA“ Friedy Teitelbaumové z let 1935–1936 ve „špalíčku“ za Hláskou na Horním náměstí 379/61, jenž náleží k ukázkovým příkladům nové věcnosti v Bauerově tvorbě. V Krnově navrhl rodinný dům v ul. Pivovarské 292/16 pro Dr. Arthura Goldbergera.

Působil zároveň jako interiérový architekt a designér. Navrhoval interiéry pro bankéře Hanse Gesslera, obchodníka Davida Weinsteina nebo pro manžele Lea a Helly Bredovy. Věnoval se rovněž obchodní a průmyslové architektuře. Pravděpodobně v souvislosti se smrtí svého otce v roce 1938 se vrátil do Vídně, kde byl krátce v letech 1938–1939 činný jako samostatný architekt. Za druhé světové války pracoval jako civilní zaměstnanec u Luftwaffe a projektoval vojenské objekty (letiště, tábory, vojenské nemocnice apod.) na různých místech Evropy, například na Krétě, v Rumunsku, ve Španělsku i na Moravě. Od roku 1945 působil ve Vídni jako vedoucí projekce ateliéru Karl Kupsky, později opět pracoval jako samostatný architekt. V roce 1946 se stal členem Rakouského spolku inženýrů a architektů (Österreichischer Ingenieur- Architektenverein), od r. 1952 členem Společnosti výtvarných umělců Vídeň (Künstlerhaus) a v roce 1965 se přihlásil do Svazu socialistických akademiků, intelektuálů a umělců (Bund sozialistische Akademiker, Intellektueller und Künstler).

Věnoval se především stavbám infrastruktury i projektům průmyslových závodů, jako byly vodní elektrárny nebo kotelny moderních sídlišť. Vypracoval projekt modlitebny adventistů ve Vídni (spolupráce Karl Kupsky, 1948–1950, Nussdorfer Strasse 5). K jeho dalším pracím z té doby patří například správní budova vodní elektrárny v Kaprunu, vodní elektrárna Wallsee-Mitterkirchen nebo kotelny tří vídeňských sídlišť.

Jeho návrhy a realizace po druhé světové válce byly oceňovány i z hlediska propracování technického řešení. H. Bauer řešil projekty v druhé fázi své tvorby s ohledem na uplatnění aktuálních principů a forem moderní architektury v intencích pozdního internacionálního stylu.

MSt