Architekt Jindřich Freiwald spolu se svou architektonickou kanceláří, již vedl s Jaroslavem Böhmem, patří k pražským architektům, kteří zanechali asi nejrozsáhlejší stopu na českém venkově. Freiwald vystudoval vyšší průmyslovou školu v Praze. Do Freiwaldových vysokoškolských studií zasáhla první světová válka, studoval nejprve v letech 1913–1915 a po návratu z vojenské služby v letech 1917–1918 na architektonické speciálce na Akademii výtvarných umění u Jana Kotěry [1]. Byl to právě Kotěra, který Freiwalda považoval za jednoho ze svých nejnadanějších studentů a doporučil ho starostovi Františku Ulrichovi jako novou generaci architektů, která měla realizovat výstavbu v Hradci Králové. Tak už před první světovou válkou Freiwald navrhoval fasádu hotelu Start a nerealizovaný činžovní dům. Na činnost v Hradci Králové navázal po válce, kdy zde navrhoval pro stavební družstva, finanční domy i soukromníky.

Významné realizace ale čekaly na Freiwalda až po první světové válce. Hned v roce 1919 navrhl řadové domy pro vilovou kolonii Ořechovka, jednalo se o fronty domů v ulicích Klidná čp. 288–299 a 337–340, Dělostřelecká čp. 264–271 a 341–350. V Praze následovaly domy Družstevní kolonie Na Perníkářce, v Hradci Králové pak družstevní bytové domy v ulici Čelakovského (1920). V první polovině 20. let se s Jaroslavem Böhmem zaměřoval především na rozvíjení ideálních dispozic i dekorativních forem dostupného bydlení, vznikly ideální dvoj a čtyřdomky (zamýšlené pro Opavu) [2]. Freiwald s Böhmem vytvořili originální stylovou syntézu z prvků vyloženě modernistických prosazovaných před válkou Kotěrovou školou a prvků převzatých z lidové architektury a lokálních, regionálních zdrojů nebo z architektury historické. Takové samostatné i řadové domy realizovali v Kolíně (čp. 19–23), v Sušici (čtvrť „Benátky“ z roku 1924), v Duchcově (1922–1924), v soutěžích na typové domky pro Spořilov (1925) a Mělník (1927) a publikovali je v různých obměnách v reprezentační publikaci Naše stavby [3].  Freiwaldovi ale nebyly cizí ani návrhy vyloženě buržoazních vil, jako byla například vila továrníka Ganze v Pardubicích (Jahnova čp. 9, 1921) nebo Schwarzkopfova vila v Sušici (T. G. Masaryka čp. 154/II, 1925–1930). Pouhým návrhem zůstala továrnická vila rodiny Nejedlých z let 1923—1924 v Kuklenách u Hradce Králové.     

Během druhé poloviny 20. let se Freiwaldova a Böhmova kancelář začala orientovat na navrhování významných veřejných staveb pro venkovská města: spořitelny a další bankovní domy, divadla, kostely a školy. Pro tyto stavební typy se Freiwald ukázal jako dostatečně variabilní architekt, který dokázal uspokojit jak konzervativní, tak pokrokové nároky zadavatelů. Asi nejkonzervativnějším projektem divadla je to hronovské (1927–1930) s edikulovým průčelím a klasicky členěným architrávem. Divadla v Chrudimi (1931–1934) nebo v Kolíně (1937–1939) už kombinují náznakový lizénový monumentální řád s modernistickou gramatikou (střídání hladkých ploch a ploch z režného zdiva). Stejně tak spořitelny mají široký rozptyl forem: od dekorativních forem (Kolín, 1923–1925) přes monumentální (Nové Město nad Metují, 1929–1930, či Hronov, 1936–1939) až po převážně moderní (Libochovcie, 1934, Polička, 1936–1937, či Mělník, 1937–1938). Moderní monumentální formy Freiwald s Böhmem využili i v případě živnostenské školy v Sušici (1929–1930). Naopak progresivní avantgardní formy podobné dobovým sakrálním projektům Josefa Gočára nebo Pavla Janáka uplatnili v případě sboru Církve československé v Novém Městě nad Metují (1933–1934).

Jindřich Freiwald za války neprojektoval, je ale autorem typologické příručky o moderních stavbách tzv. „druhého bydlení“- chat a víkendových domů v přírodě a na venkově, která byla vydána až posmrtně v roce 1947 [4]. Freiwald zemřel při osvobozování Prahy 8. května 1945.

Hodnocení Freiwaldovy činnosti asi nejlépe vystihl historik architektury Martin Horáček. Podle něj Freiwaldova a Böhmova produkce „dokázala souběžně nabídnout všechny stylové polohy, od geometrické secese, rondokubismu a funkcionalismu přes Novou tradici po regionální vernakulár. Kancelář reprezentovala slušný standard; její rodinné domky a budovy občanské vybavenosti doplnily inventář mnoha českých maloměst“ [5].

LZL

Poznámky

[1] srov. Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017, s. 121

[2] srov. Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 185

[3] Jindřich Freiwald; Jaroslav Böhm, Naše stavby, Praha 1924.

[4] Jindřich Freiwald, Chaty, sruby, domky: zásady rekreačního bydlení, Praha 1947

[5] Martin Horáček, Za krásnější svět: tradicionalismus v architektuře 20. a 21. století, Brno 2013, s. 236-237