Na okraji tehdejší čtvrti Žižkov, v těsné blízkosti frekventované silnice, kde se město pomalu rozpíjelo do venkovské krajiny, vyrostl v roce 1923 uprostřed prostorné parcely architektonicky zajímavý rodinný dům. Jeho stavebníkem byl Josef Kuna, učitel české menšinové školy v Mírovce, později pedagog na obecné chlapecké škole II. obvodu v Brodě. V době výstavby domu byl také členem knihovní rady městské knihovny, o pár let později, v roce 1933, členem výboru pro postavení sochy Tomáše G. Masaryka a kroniky zmiňují i jeho přednášku o sochaři Janu Štursovi, kterou pronesl před otevřením jeho výstavy v Německém Brodě.

Projekt vypracoval v roce 1922 pražský architekt Jindřich Freiwald (1890–1945), žák Jana Kotěry, ve spolupráci se stavitelem Jaroslavem Böhmem (1880–1961). Vila, během jejíž výstavby došlo k drobným úpravám – především k přidání předsazeného arkýře, který měl prosvětlit obytné místnosti, byla dokončena v březnu 1923. Finanční prostředky poskytla státní podpora podle zákona č. 281/1919 Sb., jež umožňovala výhodné půjčky na tzv. malé byty stavěné obcemi, okresy nebo stavebními družstvy.

Freiwald a Böhm nabízeli jako paralelu své architektonické produkce právě typové rodinné domy – racionálně koncipované stavby katalogového charakteru, kombinující dostupnost a moderní komfort. Realizovaly se v letech 1920–1921 v zahradní kolonii na pražské Ořechovce a v letech 1921–1923 v družstevní kolonii Na Pernikářce na Smíchově. 

Lze tedy předpokládat, že bytovou kolonii na Ořechovce Josef Kuna navštívil a rozhodl se architekty oslovit pro budoucí spolupráci. Osobnímu jednání nasvědčuje také fakt, že pro Kunův projekt Freiwald navrhl „kolničku a chlévek“ v úplném rohu pozemku. 

Pragmatická volba typového domu z Freiwaldovy produkce nabídla Kunovi bezesporu vysoký komfort bydlení a architektonickou kvalitu za příznivou cenu, ale také jistotu, že návrh naplní požadavky pro schválení státní dotace.

Stavba vychází z doznívající estetiky rondokubismu – „národního stylu“, charakterizovaného červeno-bílou barevností fasády, kde odhalené cihlové plochy harmonicky kontrastují s bílými omítkami. Současně je patrný vliv kotěrovské moderny, jejíž principy se projevují v jasné hmotové skladbě, ostrých hranách a střídmé, přísné eleganci.

V místním kontextu šlo o budovu výjimečnou, téměř vizionářskou. Zatímco okolní zástavba zůstávala tradiční, Kunův rodinný dům přinášel do Německého (Havlíčkova) Brodu ozvěnu pražské avantgardy raných 20. let. Nenašel však přímé následovníky a zůstal solitérem – důkazem, že i na periferii se mohl prosadit duch moderní architektury, zosobněný odvahou jednoho učitele a zajisté i jeho schopností využít „státní dotace“.