Výstavba sídliště Žižkov II v 70. letech 20. století měla za cíl doplnění kapacit nejen bytových, ale i kapacit občanské infrastruktury. Součástí tohoto urbanistického projektu byla i mateřská školka pro 90 dětí. Jednalo se o montovaný objekt z železobetonového skeletu s keramickým pláštěm, sestávající ze tří na sebe navázaných pavilonů, z nichž středový byl patrový, dva po stranách přízemní. Dva pavilony byly určeny pro tři třídy po 30 dětech, v posledním se nacházela kuchyně, prádelna a byt správce.

Ke školce náleží velkorysá zahrada, která se mírně svažuje jižním směrem k ulici Žižkova a k řece Sázavě. Na jaře 1979, nedlouho po dokončení stavby, do ní bylo umístěno osm keramických objektů sochařky a keramičky Olgy Sigmundové.

Všechny plastiky mají výšku do jednoho metru a přizpůsobují se tak měřítku dětského světa. Hlavní cílové skupině odpovídá i materiál plastik, tvrdá a odolná šamotová hlína, a osazení do betonových základů. Plastiky snesou, když po nich děti šplhají nebo si na ně sedají.

Tři objekty představují zvířata – kočku, sovu a motýla či hlemýždě – a jsou komponovány jako stranově symetrické, se dvěma tvářemi. Dvě plastiky zobrazují jevy ze světa rostlin – kulovitý objekt připomíná zrnko pylu či semínko, vyšší má tvar pupenu. Další tři plastiky s rostlinnými motivy se nedochovaly.

Prokrajováním keramického pláště plastik vytvořila autorka na většině objektů množství otvorů. Ať už to bylo jejím záměrem, nebo ne, do útrob plastik je naházeno množství kamínků, větviček, šišek a dalších přírodnin. Prokrajování doplnila jednoduchou kresbou prstem a jemnou texturou, související s každým zobrazeným stvořením.

Plastiky na zahradě MŠ Žižkov jsou dnes mírně potlačeny množstvím nových, barevnějších herních prvků, ale je dobře, že zůstaly na svém místě. Jistě se i dnes zapisují do paměti dětí, jimž byly svou velikostí i estetikou primárně určeny.