Keramička Olga Sigmundová pocházela ze Slovácka na jihovýchodní Moravě. Na střední uměleckoprůmyslovou školu zamířila do Brna, po jejím dokončení krátce pokračovala studiem oboru výtvarná výchova na zdejší pedagogické fakultě u sochaře Vincence Makovského. Během studií se setkala se svým budoucím manželem, malířem a keramikem Zdeňkem Sigmundem (1924–2017), který pocházel z několikáté generace umělců tohoto jména v Heřmanově Městci poblíž Chrudimi. Právě v Heřmanově Městci manželé žili a tvořili.  

Olga Sigmundová se zabývala výhradně keramikou, zejména jejími tradičními žánry keramického kachle a figurální plastiky s vytočeným základem. S oblibou využívala glazovanou kameninu se zatavovaným sklem. Kromě užité keramiky a drobných keramických plastik realizovala řadu nástěnných i trojrozměrných objektů pro veřejný prostor východočeských měst – Heřmanova Městce a Chrudimi, ale také Pardubic nebo Havlíčkova Brodu. Jednalo se o umělecká díla, která musela od 2. poloviny 60. let 20. století povinně doprovázet veškeré veřejné stavby, tedy úřady, domy služeb, školní budovy, ale také veřejná prostranství. Podobně jako řada dalších autorů těchto realizací, státem kontrolovaných a regulovaných, se Olga Sigmundová často uchylovala k přírodním námětům, které umožňovaly vyhnout se politizovanému obsahu uměleckých děl. 

Zuzana Trnková, 2025