Bývalá Knapova vila patřila v meziválečné době jednomu z nejbohatších mužů ve městě, mladému, schopnému a úspěšnému řediteli továrny J. Veselý a synové Josefu Knapovi a jeho manželce Vlastě, dceři brodského tiskaře Františka Riedla. Místní stavitel František Liška ji údajně původně plánoval v historizujícím stylu, do finální podoby se však promítl přehled o dobové moderní architektonické produkci. Nové myšlenky mohli jistě přinášet jak vlastníci, tak autor projektu, a dostatek financí vše usnadňoval. 

Ze základní kubické hmoty vily vystupují v přízemí tři prostory, jejichž půdorysy se tvarově odlišují. Vstupní rizalit má polygonální půdorys, jídelna se půlkruhově vyklenuje do terasy, zimní zahrada má zaoblená nároží. Ve všech těchto místech se v prvním patře nacházely terasy, nad jídelnou byla terasa později zrušena kvůli zvětšení dětského pokoje.

Fasády jsou jednoduché, nečleněné, plastický výraz jim dodávají široké šambrány okolo okenních a dveřních otvorů. Vstupní rizalit má atypická malá víceboká okna, která kromě estetické funkce brání nežádoucím průhledům do prostoru hlavního vstupu. 

Ačkoli je v dobových dokumentech vila označovaná jako jednopatrová, podlaží má v součtu pět, z toho dvě podzemní a jedno podkrovní. Zatímco první dvě nadzemní podlaží sloužila majitelům domu jako reprezentativní i obytné prostory, v podkroví a prvním suterénu se nacházely technické místnosti a zázemí pro služebnictvo. Druhý suterén měl funkci krytu. 

Se špičkou dobové československé produkce spojoval vilu také důraz na kvalitní materiály a perfektní řemeslné zpracování interiérových prvků. Ve vstupní hale s francouzským oknem do zahrady se nacházely sloupy a krb s povrchy imitujícími světlý mramor, mobiliář na míru byl navržen z tmavého dřeva. Prostory pro služebnictvo byly řešeny funkčně v kovu, ani zde ovšem majitelé nerezignovali na prvotřídní design. Ve vile se od počátku nacházel také výtah.

Zahrada vily byla navržena v několika úrovních. Na přízemí navazovala terasa a okrasná zahrada, dále do svahu pokračoval sad s dřevěným altánem. Nacházely se zde také tři vodní prvky – bazének na koupání, jezírko na vodní rostliny a dekorační jezírko s vodotryskem.

Po 2. světové válce se Josef Knap ještě nakrátko stal ředitelem odboru pletáren zestátněných Československých textilních závodů. Koncem 50. let byli ale i s manželkou obviněni z prodeje nehlášených zlatých mincí, které si naspořili v meziválečném období. V následném politickém procesu byli odsouzeni k 12 a 8 letům vězení, během něhož Josef Knap zemřel. 

Vila byla znárodněna a adaptována na mateřskou školu, která v ní sídlí dodnes. Vzhledem k povaze využití se obdivuhodně zachovaly původní dispozice domu i zahrady. Z vnitřního zařízení se však dochoval jen zlomek – sloupy ve vstupní hale, zábradlí schodišť, ojediněle kliky či kování dveří.