Vymanění se ze vzdělávacího systému bývalého Rakousko-Uherska bylo jedním z hlavních témat nově vzniklého Československa. Výchovu nové generace vnímal jako klíčovou i samotný prezident: „… Poznání bez zájmu je mrtvé. …Je-li škola břemenem, naučí se v ní ti slabší strachu a ti silnější revoltě… Reformovat výchovu dětí … to znamená reformovat i život nás dospělých.“ Potřeba reformy zastaralých norem a praktik ve školství plynule přecházela také do požadavku na reformní podobu školních budov: „Škola není přípravou, ale částí života samého, nepřipravuje demokracii, nýbrž žije demokraticky. Všechny tyto idee nepřijdou samy od sebe později, ty musí býti již od mládí žity…“ Oproti starým „zatuchlým“ školám se v nových školních budovách požadovala prosvětlenost a množství čistého vzduchu, otevřené dispoziční řešení, prostornost chodeb, vznik nových, dobře vybavených učeben (kabinety, laboratoře, kreslírny aj.), vždy orientovaných dle světových stran, důraz byl kladen na hygienu, úklid a logičnost dispozice: „… stará třída se změnila v čistou pracovnu…“ Pokud to bylo možné, měla být budova vsazena do krajinného rázu, využitelného pro venkovní tělocvičnu a školní zahradu, aby výuka probíhala v příjemném a podnětném prostředí, vzdálena hluku města.

V Německém (Havlíčkově) Brodě celonárodní téma již od roku 1919 rezonuje i ze zcela pragmatických důvodů – školy jsou přeplněné a z velké části nevyhovují hygienickým podmínkám. Jednání o výstavbě nové školní budovy se vedou od roku 1920 a trvat budou ještě dlouhých šestnáct let, než se podaří myšlenku alespoň zčásti naplnit.

Teprve ve 30. letech město kupuje za 600.000 Kč potřebné pozemky, a to v mimořádně krásné lokalitě – v městském parku. Ve stejném období vítězí v architektonické soutěži návrh Bohumila Hypšmana, vysoce hodnocený pro svou „úspornost“, a návrh Ladislava Machoně, vybraný pro „velkorysost i architektonickou zdařilost“. Investor potýkající se soustavně s nedostatkem peněz volí úspornější variantu (čítající částku přesahující 4 miliony korun), nicméně i ta překračuje finanční limity města, zasaženého hospodářskou krizí. 

Bohumil Hypšman (1878–1961), tehdy již etablovaný autor, žák Otto Wágnera na vídeňské Akademii, pro Brod navrhuje elegantní jednoduchou stavbu skládající se ze tří traktů, které ji člení na část dívčí, chlapeckou a propojovací, v níž je umístěna společná tělocvična.

Další čtyři roky bude městské zastupitelstvo potřebovat k získání financí, které umožní přikročit k první (a na dlouhá léta také poslední) etapě, tj. realizaci Hypšmanem nově navrženého, o celé dvě třetiny redukovaného vítězného projektu s rozpočtem ve výši 1 200 000 Kč.

Vítěz výběrového řízení na realizaci stavby školy je znám v září 1935. Ze sedmi místních firem byla zvolena firma J. Šupich – nikoli jako ta nejlevnější, ale proto, že jde o firmu „starou zavedenou a osvědčenou … kapitálově silnou“. Za měsíc (14. 10.) bylo uděleno stavební povolení a na výročí vzniku samostatného státu položen základní kámen. Do roka pak vyrostla samostatně stojící třípatrová budova o pravidelném obdélníkovém půdorysu.

V této podobě stavba sloužila svému účelu až do roku 1958 (1960) – teprve tehdy se dočkala svého „dokončení“, a to citlivou formou, v duchu Hypšmanovy vize, podle návrhu architekta R. Šamana.