Městská spořitelna byla v Německém Brodě založena roku 1862. Během své existence několikrát změnila místo, po celou dobu však systematicky pracovala na vystavění vlastní reprezentativní budovy.

Tato vize se naplnila v červnu 1930, kdy spořitelna, tehdy již významná finanční instituce města, působící jako pobočka Národní banky československé, dokázala i přes zamítavé postoje památkového úřadu a odpor široké veřejnosti prosadit za podpory městské rady výstavbu první moderní budovy na náměstí. Objektu musely ustoupit dva domy ze 17. století s bohatě zdobenými renesančními trámovými stropy, figurující v památkových seznamech již od 20. let 20. století. Spořitelna ve svých plánech nerespektovala ani požadavek, aby na jejich místě „vystaven [byl] dům nový, který nesmí rušit starobylý ráz … náměstí“. Starosta Robert Neuern, jenž při jednáních zastupoval spořitelnu, vysvětloval kroky tím, že architekti „chtějí dobu charakterizovati dobovými stavbami“. A tak se spořitelně podařilo, i přes systematickou, téměř třicetiletou práci bývalého c. k. konzervátora města Zdeňka Wirtha a jeho kolegů památkářů, porušit tolik obdivovaný jednotný historický ráz náměstí. Architektem stavby, vzešlým ze soutěže, se stal František Albert Libra (1891–1958).

Navrhl mohutnou dvoupatrovou budovu, která svým kompaktním tělem uzavírá dvě fronty řadové zástavby (vyústění ulice Dolní a jihovýchodní roh Havlíčkova náměstí). Oproti původní zástavbě ustoupila k nové uliční čáře náměstí a výškově se přizpůsobila sousední budově č. p. 91 (zvýšila se o patro). Hlavní průčelí, členěné pouze okny a římsami, v přízemí prolomil hluboce zapuštěný hlavní vchod. To proto, že „vkladatel nechce býti viděn ani, když do spořitelny vstupuje, ani když z ní vychází, rovněž při vyjednávání u přepážky nebo u pokladny“.

V interiéru Libra vytvořil logickou dispozici snoubící bezpečnostní a funkční požadavky provozu. Přízemí mělo zajišťovat kontakt s klienty a běžný provoz ústavu. K tomu primárně sloužila za elegantním vestibulem umístěná rozlehlá centrální dvorana, přijímající hlavní denní světlo skrz luxferový strop. Dvorana propojovala provoz peněžního a hypotéčního ústavu. K členění prostor Libra využil pouze jednoduchých přepážek.

Další patra a část podkroví byly určeny pro byty úředníků. Na půdu umístil prádelnu a žehlírnu, do suterénu archiv, registrovnu a byt (pravděpodobně pro správce). Díky svažujícímu se terénu směrem k Dolní ulici vznikl prostor i pro malý obchod. Celý objekt železobetonové konstrukce vytápělo ústřední topení.

Vznikla tak budova symbolizující finanční stabilitu, solidnost a stálost. Interiéry, které architekt navrhl do nejmenších detailů, tedy i s nábytkem, dnes již bohužel neuvidíme, zanikly během několika rekonstrukcí, z nichž poslední proběhla v roce 2019.