V roce 1850 byl Německý Brod zvolen za sídlo podkrajského úřadu. V souvislosti s tím započalo město výstavbu reprezentativních budov pro nově vzniklé městské a okresní instituce. Budova soudu byla umístěna do staré radnice (HB-87), správní budova hejtmanství byla realizována mezi lety 1908–1911 v objektu augustiniánského kláštera (HB-2003).

S výstavbou Okresního domu, jenž měl za úkol v prvé řadě vytvořit důstojné prostředí pro okresní orgány, se započalo v roce 1910. Jeho podoba vyšla z anonymní architektonické soutěže. Kdo byl autorem vítězného návrhu, proto s určitostí říci nedokážeme. 

Stavbu zahájila firma Liška dne 8. 8. 1910, ale – jak se dočítáme v místních novinách Hlasy z Posázaví z 12. 4. 1911 – ještě v jejím průběhu nebyly některé části podoby domu vůbec vyřešeny. Týkalo se to například úpravy přední věže, která „tolik přemýšlení již stála a o jejíž rozřešení požádán byl také architekt Dušan Jurkovič. Dle tohoto rozhodnutí přední vížka … vůbec odpadne…“ A skutečně byla již rozestavěná věž snesena a plány přepracovány.

Na mírně se svažující parcele, podél pravého břehu řeky Sázavy, v těsné blízkosti tehdy jediného kamenného mostu vznikl samostatně stojící reprezentativní objekt úřadu, bohatě členěný a zdobený jemným dekorem, který vytvořil v kontextu místa jakousi „vstupní bránu“ do města. 

Vnitřní prostory byly rozděleny na suterén, určený pro sklady, sklepy a byt (pravděpodobně správce), přízemí, zahrnující prostory pro komerční využití (3 obchody) a velkorysý třípokojový byt s výhledem na řeku, a nejvyšší patro s částí úřední, včetně kanceláře starosty v nejreprezentativnější nárožní místnosti s balkonem, a částí plánovanou pro hospodářskou záložnu.

V den kolaudace stavby (1911) nabylo právní moci povolení k přístavbě na severní straně objektu, s vlastním vstupem, primárně určené k bydlení. Proto také nebylo žádoucí, aby se oba provozy propojovaly. Budova v podobě, jak ji známe dnes, byla dokončena až v říjnu 1912.

Již po válce se dispozice objektu začala měnit v souvislosti s jeho novým využíváním. Aktivity vyvrcholily v 60. letech 20. století, kdy se do domu v péči domovní správy postupně začaly přesouvat drobné provozovny z různých částí města. Nakonec se z něho stal dům služeb, který byl pro tyto účely kompletně rekonstruován na samém konci éry socialistického Československa (kolaudace 7. 3. 1989). Právě sem lidé přicházeli, když potřebovali zajistit kominíka, deratizaci nebo navštívit kadeřníka, kosmetičku, občerstvit se apod. Tyto funkce se neustále proměňovaly a mění se dodnes, bohužel již bez elegance a noblesy, která byla vložena domu do vínku při jeho vzniku na počátku 20. století, jak nás ještě pořád nenápadně upozorňují fragmenty výzdoby interiéru (schodiště, mozaika na podlaze apod.).