Rybník Cihlář se dříve jmenoval Cihlářský a ještě předtím Jirchářský, což naznačuje, že jej využívali jircháři, koželuhové. Vzhledem k zápachu, který činění kůží provázel, bývala místa působení jirchářů odsunuta za města. Už v souvislosti se založením parku Budoucnost (HB-VP-R-PB) a úpravami výletních cest směrem k Vlkovsku však rybník Cihlář získával i rekreační funkci jako zastávka na této přírodní promenádě a později se stal oblíbeným přírodním koupalištěm. Pláž se nacházela na jihovýchodním břehu rybníka, po kterém vede cesta pro pěší k Vlkovsku, mobiliář však tvořilo jen několik laviček, občas přijelo pojízdné občerstvení. Po sametové revoluci město poprvé plánovalo postavit pro koupaliště kompletní zázemí – občerstvení, převlékárny a sociální zařízení – ale nakonec k tomu nedošlo. 

Dlouholetou myšlenku se podařilo uskutečnit v roce 2024. První návrhy nového řešení pláže vznikly už o rok dříve v podobě projektů studentů a čerstvých absolventů Střední průmyslové školy stavební akademika Stanislava Bechyně. Do finální podoby pak projekt přivedl havlíčkobrodský architektonický ateliér Milana Stejskala. Realizace zahrnuje písčitou a oblázkovou pláž na břehu rybníka s přístupem do vody přes dvouramenné molo a schůdky, kompletní mobiliář, lavičky a stojany na kola, dvě převlékárny a kompostovatelnou toaletu.

Jednotlivé prvky byly navrženy s důrazem na jednoduchost, odolnost a snadnou opravitelnost. V materiálech převažuje beton, tvrdé dřevo a ocel. Praktické řešení se spojuje s minimalistickou, avšak pečlivou estetikou, která vychází z vlastností použitých materiálů. Povrchy betonových pochozích ploch jsou opatřeny texturou, stěny menších staveb tvořené z fošen v nosných ocelových rámech dávají možnost dílčích výměn, mezery mezi fošnami umožňují odvětrávání technických částí. Přístupy do vody zahrnují jak atraktivní dlouhé molo s kruhovým průlezem pro zdatnější plavce, vybíhající dál nad hladinu, tak příbřežní molo nebo schůdky se zábradlím stranou nejrušnějších míst pro ty, kteří nemají ve vodě takovou jistotu.