Se začátkem třetího tisíciletí si město Havlíčkův Brod jako jednu ze svých urbanistických priorit zvolilo park Budoucnost v samém centru města, mimořádný svou rozlohou i množstvím uměleckých děl, věnovaných památce významných osobností. Obnovu parku zadalo přednímu českému zahradnímu architektovi Zdeňku Sendlerovi a jeho kolegům a kolegyním z ateliéru Sendler a Babka. 

Město svým krokem navázalo na obdivuhodné úsilí Okrašlovacího spolku Budoucnost, který park založil v roce 1889 a do roku 1919, kdy správu parku převzalo město, jej postupně nákupy a scelováním pozemků rozšiřoval. Nejstarší část parku vznikla ve svahu nad rybníkem Hastrman, záhy následovaly parkové úpravy těsně za městskými hradbami na východ od hlavního brodského náměstí, za děkanským kostelem, v oblasti hradebního příkopu a předměstské výstavby na Cihlářském potoce. Právě zde byla zahájena první etapa revitalizace. 

Ateliér Zdeňka Sendlera komponoval toto místo jako srdce parku, jeho centrální a nejintenzivněji využívanou část. Pod hrází rybníka Hastrman vznikla přízemní dřevostavba se zázemím správy parku, kavárnou i sociálním zařízením. Okolo se soustředí intenzivní pobytová zóna s amfiteátrem a hřištěm pro děti různého věku. 

Jižní okraj řešeného území tvoří okolí rybníka Očko, do něhož přepadá voda z rybníka Hastrman. Jedná se o protiklad živého centra revitalizované části parku, meditativní ústraní, obklopené okrasnými dřevinami. Doplněním přírodních balvanů, dřevěného mola a drobné zpevněné plochy vzniklo klidné zákoutí nejen pro návštěvníky, ale i zdejší vodní faunu. 

Charakteristickou součástí realizace jsou jemnější intervence, které interpretují historické souvislosti místa. Významná ideová osa vede od vstupu do parku, probouraného v hradbách za děkanským kostelem, k památníku Karla Havlíčka (HB-pc1736_1) nad rybníkem Hastrman. Na této ose použili architekti repasované kamenné historické prvky. Pro mobiliář i část pochozích ploch zvolili kamenné bloky, opracované v minulosti pro jiné využití. Na břehu rybníka vznikl prostor s dalšími lavičkami a pítkem, obklopeným fragmenty originálu poprsně barokní Koudelovy kašny z náměstí, která byla v minulosti kvůli netěsnosti nahrazena replikou a čekala na své další využití. 

Realizaci dále charakterizuje využití přírodních materiálů, kamene a dřeva. K sezení slouží dubové hranoly, zpevněné plochy jsou řešeny kamennými kostkami, které umožňují postupné rozvolnění a přechod do nezpevněné plochy. Další povrchy tvoří podle potřeby oblázky, štěrk či písek. Vodní hladiny Hastrmana a Očka jsou návštěvníkům dostupné díky kamenným schodům i dřevěným molům a chodníkům. 

Zdařilé propojení preferencí různých typů návštěvníků parku, reflexe historie místa i respekt ke zdejší přírodě byly oceněny titulem Stavba roku Kraje Vysočina 2019 za oživení symbiózy přírody s městskou zástavbou.