Vila gymnaziálního profesora Jana Svobody se dnes nachází na rušné Masarykově ulici, v blízkosti rozlehlého areálu havlíčkobrodské nemocnice. V době, kdy ji pro prvního vlastníka navrhoval místní stavitel Prokop Šupich, však stála v nově vznikající příjemně rozvolněné vilové čtvrti na úpatí vrchu Prempír.
Pro čerstvě dostudovaného architekta šlo nejspíš o první realizaci v rodném městě. Architektonické řešení vily je kompendiem klasického historizujícího pojetí a secese, která objekt odlehčuje využitím rostlinného dekoru i dřevěných prvků, jako je zádveří směrem do zahrady nebo terasa na jižní straně vily. Polygonální věžice při jižní fasádě je romantizujícím prvkem, který se však v interiérech významně neprojevuje.
Všechna patra měla původně téměř shodný půdorys, pouze využití některých místností v přízemí odpovídalo jeho rozdělení na dva nájemní byty, zatímco v prvním patře se nacházel byt majitele.
K vile patřila rozlehlá zahrada, v níž byly mimo jiné „uprostřed stromoví“ umístěny včelí úly. Na konci 30. let 20. století do ní majitelé Josef Hlávka a jeho žena Božena, dcera Jana Svobody, doplnili zahradní domek v kombinaci cihel a dřeva. Ještě později, těsně po válce, sem byly umístěny dokonce skleníky a pařeniště zahradníka Jana Součka. Tento podnájemník Hlávkových se měl starat o provoz zahrady, smluvní vztah však místo toho v průběhu 60. let vyústil ve vleklé spory o stav vily a zahrady, které byly jistou předehrou k zestátnění nemovitosti po smrti Josefa Hlávky v roce 1967.
V roce 1968 vilu krátce využívali sovětští vojáci. Roku 1972 rozhodl Městský národní výbor Havlíčkův Brod, vzhledem k tomu, že se dědicové vily, manželé Božena a Bořek Augustovi „nezákonně zdržují v cizině“, a jelikož „zmíněný dům potřebujeme pro školské účely“, že „jejich majetek bude zajištěn ve prospěch československého státu“. Zestátněna byla také západní část zahrady, kde se dnes nachází bytový dům.
V roce 1973 byla zahájena přestavba vily na pionýrský dům, nazývaný též Dům dětí a mládeže U Aleje, která znamenala množství interiérových úprav, doplnění příček, položení linolea či osazení nových typových dveří. Po roce 1989 se polovina vily v restituci vrátila potomkům majitelů, ti se však se školským úřadem dohodli o odprodeji do městského vlastnictví.
V roce 2014 dům zakoupil současný vlastník. Vnější plášť vily se podařilo rekonstruovat v původní podobě, revitalizována byla i zbývající část zahrady, včetně zahradního domku. Z vnitřního zařízení zůstalo pouze schodiště v celé výšce stavby, při rekonstrukci se však z velké části obnovily původní dispozice, a interiéry se tak opět přiblížily původnímu duchu domu. Navzdory pohnuté historii připomínají iniciály „JS“ ve štítě vily dodnes jejího prvního majitele.
Zuzana Trnková, 2025
Literatura
Eva Ugrinová. Vila Jana Svobody. Praha, Foibos, 2008, s. 38-39. ISBN 978-80-87073-10-0.
Michal Kamp. Svobodova vila. Havlíčkův Brod, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, 2016, s. 202-205. ISBN 978-80-904726-9-3.
Prameny
Městský úřad Havlíčkův Brod, archiv Stavebního úřadu. č. p. 2190.
















