Sochař a medailér, jehož tvorba zahrnuje jak státní zakázky vycházející ze socialistického realismu, tak expresivně laděné plastiky s ústředním tématem ženy. 

Krátce po jeho narození odešla rodina do Prahy, kde byl otec Filip šéfredaktorem Rudého práva a senátorem za KSČ. Viktor Dobrovolný absolvoval reálku v Praze na Žižkově (1920—1924) a poté se mezi lety 1924—1928 učil v uměleckoprůmyslovém závodě J. Palmeho kreslení písma, ornamentu, pískování a leptání skla. V letech 1927 až 1934 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u sochaře, glyptika a sklářského výtvarníka Josefa Drahoňovského. Již od 20. let publikoval ilustrace a karikatury v časopisech Kronika, Oheň a Der Simpl. 

Během 2. světové války byl za své postoje vězněn v koncentračních táborech Mauthausen a Dachau. 

V roce 1945 nastoupil jako technický redaktor do nakladatelství Máj, kde připravoval podklady pro tiskaře. Na přelomu 40. a 50. let podnikl tehdy téměř čtyřicetiletý Dobrovolný studijní cesty do Anglie, Francie, Polska a Sovětského svazu. Jako své inspirační zdroje vnímal zejména P. Picassa, A. Archipenka, H. Moora a M. Ernsta, z českých pak např. J. Štursu. 

Jeho dílo zahrnuje především sochařskou tvorbu, ale blízká mu byla také kresba, která vždy předcházela ztvárnění díla v materiálu. Po válce se jako přesvědčený komunista zvláště ve veřejných zakázkách přiklonil k socialistickému realismu. Pro veřejný prostor Havlíčkova Brodu vytvořil dvojici monumentálních bronzových reliéfů, osazených v roce 1977 na památník obětem 1. a 2. světové války.  

Roku 1950 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců a v roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem. Svou pozůstalost odkázal Havlíčkově Borové, kde je vystavena. 

Aleš Veselý, 2025