Sochařka, keramička a malířka Vlasta Dohnalová-Pešanová patří do okruhu žen umělkyň první republiky. Její umělecké působení je pevně provázáno s Kruhem výtvarných umělkyň, který v Československu ženské tvůrkyně zastupoval a prezentoval.  

Vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu u Josefa Drahoňovského a Bohumila Kafky, studovala také malířství na soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera. Věnovala se především keramické, porcelánové a skleněné plastice, a to jak ve volné tvorbě, tak v designových návrzích pro československé sklárny i keramičky. Byla autorkou několika monumentálních děl pro veřejný prostor, dnes se z nich prokazatelně dochoval pouze pomník Josefíny Havlíčkové v Havlíčkově Brodě.  

Ve všech svých tvůrčích polohách zůstávala věrná klasické figuraci, tematicky se odkazovala na antické báje, biblické příběhy, národopisné a pohádkové motivy. Účastnila se řady skupinových výstav Kruhu výtvarných umělkyň a dalších, v roce 1936 například výstavy Tanec v československém umění výtvarném a ve fotografii, pořádané Spolkem výtvarných umělců Mánes. Opakovaně vystavovala také v rámci putovních výstav Národ svým výtvarným umělcům ve válečných letech 1939 až 1942. Své designové realizace představila na výstavě užitého umění v Paříži 1925 nebo na výstavě vnitřního zařízení pracoviště a obydlí v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze v roce 1952. 

Jejím manželem byl sochař Damian Pešan, spolupracovník Josipa Plečnika či Josefa Gočára, přítelem rodiny byl malíř, grafik a amatérský horolezec Otakar Štáfl.

Zuzana Trnková, 2025