Havlíčkův Brod patřil po dlouhá desetiletí mezi významné železniční uzly země. K této době odkazuje rozlehlý areál železniční stanice, vzniklý v prostoru původního nádraží z 19. století, které postupně přestávalo vyhovovat rostoucím nárokům. Rozhodnutí vybudovat novostavbu znamenalo velkou změnu nejen pro železnici, ale i pro celé městské předpolí. Projekt, vypracovaný v brněnském Státním ústavu dopravního projektování pod vedením Ladislava Srny, se protahoval téměř celé desetiletí. Stavba, zahájená v roce 1972, byla slavnostně otevřena 12. prosince 1980, i když stará budova nadále dožívala a definitivně zmizela až o rok později.

Nové nádraží, navržené v tzv. bruselském stylu, bylo od počátku koncipováno jako velkorysý prostor, schopný pojmout proudy cestujících z celé republiky. Jeho půdorys ve tvaru rozevřeného písmene „V“ působí jako gesto, které vítá příchozí a současně směřuje k nástupištím. Průčelí se rozevírá do města v mírně prohnutém konkávním oblouku, zvýrazněném horizontální markýzou. Vlevo přiléhalo administrativní křídlo s opláštěním z hliníkových profilů a modrých boletických panelů, které vnášejí do celku jasnou stopu 70. let. 

Uvnitř se rozkládá hala, v níž se technická logika mísí s poetikou tvarů. Dvě galerie, lemující po stranách hlavní prostor, sloužily provozu stanice. Pod nimi se nacházelo v centrálním bloku oddělení pokladen a úložna zavazadel. Do bočních traktů architekt původně umístil čekárnu, kulturní středisko, restauraci, bufet a provozovny služeb. Celý prostor pak ozvláštnil zalamovaným stropem s dřevěným obložením, jehož rytmus, střídající světlo a stín, dodává místu zvláštní důstojnost. V zužující se části haly se otevírá vstup k podchodům a nástupištím, tedy k samotnému srdci železničního provozu. Architektonické dílo je obohaceno i o výtvarnou složku – vitráž v čelní stěně, rozehrávající hru barev, a plastiku s motivem labutí a železničních kol na jižní stěně, připomínající dynamiku pohybu, který je vlastní jak přírodě, tak technice.

Také venkovní plocha byla řešena se záměrem vytvořit důstojný předprostor města. Po zániku původní budovy se zde otevřela příjezdová komunikace s autobusovou točnou. Doprostřed malého parku byl zasazen betonový sloup od sochařky Anny Klimešové (HB-pc2260_36), jehož keramický obklad zobrazuje zajímavé památky města. 

V letech 2015–2020 proběhla rozsáhlá oprava areálu nádraží i s kolejišti a provozním zázemím, během které byl odstraněn centrální blok s pokladnami. Budova také získala novou – modrou – barevnost fasády.