Téměř ve středu dnešního náměstí před vlakovým nádražím v Německém (Havlíčkově) Brodu stávala od roku 1870 zdejší první nádražní budova v historizujícím slohu. Záměr přetvořit toto území ve veřejné, parkově upravené prostranství souvisel s komplexním urbanistickým plánem architekta Lubomíra Srny, jehož součástí byla výstavba moderní drážní budovy, která plynule přecházela v novou výpravní budovu (HB-72) a poštu. 

Protější stranu prostranství lemovala plocha kolejiště, směrem k městu bylo vymezeno objektem rolnického domu (HB-397). Jedna ze studií dokonce zvažovala uzavření prostoru směrem k dnešnímu autobusovému nádraží, takže by se otevíralo pouze do Nádražní ulice, historické spojnice nádraží s centrem města. K realizaci této varianty ale nakonec nedošlo. 

Parková úprava náměstí začala vznikat po dokončení výpravní budovy a následném zboření historické nádražní budovy v polovině roku 1981. Do jeho středu bylo naplánováno osazení uměleckého prvku.

Mladá sochařka Anna Klimešová (1959) navrhla pro tento prostor monumentální štíhlý pilíř, který symbolicky otevírá cestu směrem do města. Jeho betonové jádro bylo ze tří stran orientovaných k výpravní budově obloženo dlaždicemi z glazované keramiky, vypálených v Moravských šamotových závodech v Letovicích. Ze zvrásněné keramické plochy v tónech modré, bílé a béžové se v decentních siluetách a náznacích vynořovaly havlíčkobrodské historické dominanty – děkanský kostel, stará radnice, Havlíčkův dům, kostel svatého Vojtěcha a mariánský sloup na náměstí – a prezentovaly město, do kterého návštěvník z nádraží zamíří. 

Veškerá umělecká díla určená pro veřejný prostor byla od roku 1965 schvalována státní komisí, která dohlížela na jejich kvalitu a politickou nezávadnost. V tomto případě komise požadovala právě zobrazení brodských dominant, včetně sochy milicionáře z nového Smetanova náměstí (HB-VP-SN2). Autorka pilíře se pokoušela prosadit méně popisné pojetí reliéfů, a příprava návrhu proto zahrnovala opakované návštěvy Komise pro spolupráci výtvarníka s architektem Svazu československých výtvarných umělců v Hradci Králové. Náročná byla i samotná realizace a instalace pilíře, a to nejen kvůli velikosti objektu, ale i technologicky komplikované výrobě velkých keramických děl.

V současné době značně degradovaný pilíř čeká, stejně jako celé náměstí, na komplexní urbanistickou úpravu, která by znamenala posun k větší přehlednosti a vstřícnosti tohoto městského prostoru.