Budova, postavená v letech 1935–1938 podle návrhu proslulého lvovského architekta Józefa Awina, nese čistě funkcionalistické rysy. Je zde zřetelně patrný vliv německé architektonické školy, která předznamenala minimalismus a prosazovala adekvátní geometrické tvary fasád. Není to náhoda, protože architekt získal diplom na technické univerzitě v Mnichově.

Budova, jejímž investorem byla Nadace Leona Silbersteina, měla sloužit chudým postiženým sirotkům židovského původu. Měla to dokládat tabule, jejíž umístění se podle architektonického návrhu předpokládalo na fasádě budovy. Není však zcela jasné, proč se městské orgány k takové investici stavěly odmítavě. Podle oficiální verze bylo architektonické řešení budovy příliš moderní ve srovnání s luxusní starší zástavbou v okolí, navíc v samém srdci města. V kontextu konce třicátých let a vzhledem k značnému počtu podobných modernistických projektů, které tou dobou již byly ve Lvově realizovány, znějí taková stanoviska poněkud podivně, protože společnost již tehdy nové architektuře uvykla. Kdo ví, možná byl důvodem sporu také zamýšlený účel budovy... Koncem třicátých let minulého století v Polsku koneckonců sílily antisemitské nálady. Mezi architektem Awinem, městskými orgány a obyvateli okolních módních činžovních domů se rozpoutala skutečná papírová válka. Městská správa obdržela v souvislosti s výstavbou budovy množství stížností a protestních dopisů.

Architekt během takto rozjitřeného sporu uváděl příklady modernistické architektury v jiných evropských městech se všemi inovacemi, které v té době začínal obdivovat celý svět: pásová a rohová okna, zaoblená rohová okna, předsazený rizalit spočívající nad parterem. Všechny tyto modernistické formy se na jeho budově uplatnily – a městští úředníci i občané je také náležitě kritizovali. 

Vleklý spor a nejistota ohledně jednoho z jeho největších životních projektů se podepsaly na zdraví Józefa Awina. Jeden z nejtalentovanějších lvovských architektů zemřel o několik let později v koncentračním táboře Janowski.

Pokud jde o Silbersteinovu nadaci, nikdy nedostala od místních úřadů povolení k umístění sirotků do nově postaveného činžovního domu, a proto se jej rozhodla prodat, což všechny problémy a spory okamžitě vyřešilo. Z půdorysu je patrné, že v každém patře se nacházejí dva třípokojové byty. Později bylo rozhodnuto, že dům bude sloužit jako rezidence s nájemními byty, avšak stopa po umístění tabule upozorňující na nikdy nezaložený sirotčinec zůstává na činžovním domě dodnes. Awinova budova dnes nezažívá nejlepší časy. Je vidět, že z fasády odpadává omítka. Někteří majitelé bytů již nechali vyměnit původní okna. Schody ve vstupní hale se rozpadají a kusy dřevěného zábradlí se ztrácejí. Ne všichni místní obyvatelé mají zájem o zachování stylu nebo historie domu. Jeho současná devastace není důsledkem sporů, ale lhostejnosti.

Myroslava Liakhovych