Dům v ulici Kosty Levyckoho 27 je obecně známý jako Motýlí dům. Název zřejmě vychází z podoby fasády, protože rizalit domu připomíná rozprostřená křídla motýla. Poznatky o domě můžeme vyvozovat pouze z jeho architektonické podoby a použitých materiálů; v archivních fondech se totiž téměř žádné informace nenacházejí, jelikož dokumentace k domu se ztratila. Nelze tedy s jistotou určit, kdy byl postaven a který architekt jej navrhl. Vzhledem k tomu, že dva sousední domy ve funkcionalistickém stylu vznikly podle návrhu nejslavnějšího architekta té doby Ferdynanda Kasslera, je možné, že i Motýlí dům je jeho dílem. Soudě podle čistě funkcionalistických tvarů a okolní zástavby musel být postaven někdy koncem třicátých let, tedy v době, kdy v ulici čile vyrůstaly funkcionalistické objekty, většinou podle Kasslerova návrhu.

Podle jedné historické zmínky sídlilo koncem května 1944 v této budově velitelství perimetru č. 3 polské Zemské armády v čele s generálem Władysławem Filipkowskim. Podle polských pramenů bydlel na této adrese i architekt Ferdynand Kassler. Pravděpodobně byl majitelem nemovitosti. Jeho předchozí adresa ostatně byla ve stejné ulici, v čísle 11A. Zvenčí to vypadá, že dům utrpěl provedenou rekonstrukcí: bylo provedeno zateplení celé fasády, po původní omítce nezůstala ani stopa a místo ní je zde povrchová vrstva s takzvanou rustikou. Omítnutý sokl budovy má nevhodnou barevnost. Tvarové řešení fasády a vchodové dveře naštěstí zůstaly téměř beze změn. 

Navzdory tomu, že fasáda jako celek utrpěla, zůstal celý vnitřní prostor zachován v téměř dokonalém stavu. Bez přehánění lze říci, že tyto interiéry by se mohly stát vzorem pro restaurování budov tohoto typu. Na první pohled je patrné, že obyvatelé jsou si plně vědomi, v jakém domě bydlí, a o svůj domov se dobře starají. U vchodu se zachoval dřevěný vstupní prostor. Za ním vidíme dokonale hladké alabastrové obložení a osvětlovací rampu (krycí skla se nezachovala), která se táhne podél celého stropu. Topná tělesa jsou vsazená do stěn a nad nimi se nacházejí kulatá okna, která pravděpodobně přiváděla světlo do některé obslužné části domu. Domovní chodba se v přízemí větví do dvou směrů. Komu patřily tyto mimořádné interiéry a kdo zde bydlel? Nějaké informace nám může poskytnout paní Maria, jedna ze současných obyvatel domu. Říká, že se sem nastěhovala v padesátých letech. Její rodiče dostali byt v přízemí a za sousedy měli sluhy, kteří zde zůstali bydlet z předválečné éry. Od nich se paní Maria dozvěděla, že dům kdysi patřil bohatým Židům, slavným architektům. Podle ní je dům dílem Ferdynanda Kasslera. Bydlela zde celá jeho rodina – v horních patrech, zatímco obě křídla v přízemí byla určena služebnictvu. Podle adresáře měl Kassler své poslední bydliště právě v tomto domě. Bydlela zde také jeho dcera Franciszka s manželem Friederikem Landesbergem, který byl rovněž architekt.

Služebnictvo si vzpomíná, že když přišli Němci, členové rodiny až do poslední chvíle nemohli uvěřit, že budou vyvražděni. „Němci na bohaté Židy nevztáhnou ruku,“ říkali majitelé. Jednoho dne však nejslavnější architekt lvovského funkcionalismu Ferdynand Kassler vyšel na práh svého snad nejkrásnějšího díla a tam ho zabila německá kulka. Tak to vyprávěl jeden sluha, ale dnes již zřejmě nelze zjistit, co se skutečně stalo, protože o okolnostech Kasslerovy smrti neexistují žádné spolehlivé informace. Podle paní Marie se z celé rodiny podařilo uniknout pouze jeho dceři a zeťovi, kteří počátkem čtyřicátých let uprchli ze Lvova do Velké Británie. 

Novými obyvateli domu se staly různé osobnosti sovětského režimu: bydlel zde tajemník oblastního výboru strany, učitelé, a dokonce i hudebníci. Společenské postavení obyvatel pravděpodobně hrálo roli v tom, že se dům vždy udržoval v dobrém stavu. 

Dokonce i výtah zůstal bez závad a dodnes je v provozu. Na svém původním místě vydržely i dveře a jejich prosklení. Schodiště je celé z betonu, odlité společně se zábradlím zakončeným madly z ohýbaného dřeva. Světlo sem vpouštějí pásová okna s dodnes zachovanými původními dřevěnými rámy. Dveře do jednotlivých bytů jsou ze dřeva a povrch mají z imitace dýhy, která byla v té době módní. Zachovaly se i veškeré původní prvky: dveřní kování i kukátka. Ve druhém patře jsou vchodové dveře ještě honosnější – po obou stranách mají zrcadla v kovových rámech. Je zřejmé, že vstupní dveře v posledním patře prošly restaurováním, avšak s citem pro styl.

Podivuhodný je i výstup na půdu. Celé schodiště je už od přízemí točité a vine se ve spirále, ale před vstupem do střešního prostoru se zužuje a spirála je strmější, což vytváří mimořádné rytmické linie. Osvětlení sem přichází velkým kulatým oknem. V celém interiéru nejsou téměř žádné pravé úhly ani ostré rohy: všude jsou zaoblené a zvlněné plochy. Nejen zvenčí, ale i zevnitř vypadá dům jako živý organismus. Člověk má chuť se takových textur a tvarů dotýkat. Suterénní místnosti jsou velmi prostorné. Začínají u schodů, kde je v boční stěně umístěná imitace kulatého okna. Dále je zde malý prostor pokrytý šachovnicovou dlažbou, z něhož se vstupuje do několika dalších místností. Vzhledem k podobné dispozici, s níž jsem se setkala v jiných modernistických domech, se domnívám, že v meziválečném období se zde nacházela prádelna, kotelna a také byt vrátného. I přes některé provedené změny zůstává Motýlí dům jedním z mistrovských děl lvovské moderny. Všichni zájemci by ho jistě měli navštívit a seznámit se s architekturou, díky níž se naše město stalo součástí celosvětové „revoluce moderny“. Měli by si prohlédnout domy, které přežily, vzpomenout na lidi, jimž to nebylo umožněno, a podílet se tak na navázání násilně přerušené existence města.

Myroslava Liakhovych