Dům na ulici Šubaja 6 (v meziválečném období, v době Domagalyšů) představuje začátek modernistické výstavby na pravé straně ulice. Když byla koncem třicátých let stavba dokončena, byty se nabízely k pronájmu. V současnosti je většina bytů v soukromém vlastnictví.

V meziválečném období mohl mít dům jednoho či více majitelů. Ti si pak u architekta objednali zpracování projektu. Vzhledem ke své poloze (blízkost centra) a architektonickému řešení fasády a interiérů patří tento dům mezi středostavovské. Ulice, na které se objekt nachází, se od meziválečného období nijak nezměnila, takže architektův záměr je zde stále patrný ve své autentické podobě. Rytmus budovy ladí s jejím okolím. Fasáda se skládá ze tří částí: jedna je na úrovni sousední budovy, druhá, ve které se nachází vchod, vystupuje z hlavní plochy; třetí ustupuje od uliční čáry a vytváří tak prostor pro předzahrádku.

Architekt měl na zřeteli pohodlí obyvatel domu i náhodných kolemjdoucích: nad vchodem je prostorný přístřešek podepřený sloupem, kde se každý může schovat před deštěm nebo ostrým sluncem. Malá předzahrádka u vchodu je obyvatelům jistě příjemná na pohled, ale podílí se i na vzhledu celé ulice. Za povšimnutí stojí původní zídka, připomínající ozubené kolo automobilu. Modernisté ve své době nacházeli inspiraci v progresivní technologii a rádi pro architekturu objevovali nové tvary – což ostatně dodnes patří k hlavním rysům moderního designu. Působivost budovy umocňují rohová okna, jimiž se dovnitř dostává hodně světla, což umožňuje šetřit energií. Celá fasáda je omítnutá lesklou slídovou omítkou. Po vstupu do domu vidíme, že je v poměrně dobrém stavu. Zachovaly se dokonce i dřevěné poštovní schránky u vchodu. Vstupní prostor je obložený alabastrem, díky němuž je v chodbě měkké rozptýlené světlo. Když architekt téměř před sto lety dům navrhoval, usiloval nejen o to, aby měli nájemníci pohodlné bydlení, ale aby se jim líbily i společné prostory. I dnes máme chuť zpomalit, když vstupujeme do domu, kde bydlíme. Cestou spočineme pohledem na stylové teracové podlaze s geometrickými vzory, ruka nám pohodlně spočine na dřevěném zábradlí a naši pozornost upoutá zákrut schodiště z litého betonu.

Myroslava Liakhovych