Tento bytový rezidenční dům představuje jeden z nejvýraznějších příkladů lvovského funkcionalismu. Břízolitová omítka na fasádě je dělená do obdélníků. Hlavní část fasády tvoří masivní vystupující rizalit s balkony-lodžiemi, oddělenými přepážkami s rustikou. Ustupující nejvyšší patro vytváří prostor pro širokou terasu. Na boční fasádě je vertikální řada kruhových oken. Vchodové dveře jsou dřevěné se skleněnými výplněmi a s kovovou mřížkou, jejíž části jsou z bronzu. Celý vstup do vestibulu je obložený alabastrem. Na stropě vidíme pozůstatky původního osvětlení. Také balustráda schodiště je zdobená dřevem a alabastrem. Světlo na schodiště přichází vertikálními pásovými okny. Přístup k bytům zajišťovaly výtahy zdobené ušlechtilým dřevem, okny se zabroušenými skly a velkými svítidly. Dnes již bohužel nefungují a jediný luxus, který po nich zbyl, jsou dřevěné výtahové dveře. Vedle nich se nacházejí dvířka úložné komory na vybavení pro úklid společných prostor. Schodiště je z betonu, na podestách je teracová dlažba s geometrickými vzory, jejíž matná tmavě zelená a světle béžová barva se skvěle hodí k dřevěnému a alabastrovému zábradlí. V domě se zachovaly původní vstupní bytové dveře, vyrobené z dubového dřeva a fládrované, aby napodobily vzhled dřevěné dýhy. Podle architektonického návrhu měly být byty velké a prostorné, tří- až pětipokojové. Jejich plocha se pohybovala od 60 do 150 metrů čtverečních. Budova měla na svou dobu nejmodernější vybavení, jako například moderní systém větrání a vytápění. Ve vstupních prostorách se dosud nacházejí původní radiátory, které jsou ostatně stále funkční. Byl zde i centrální elektrický vysavač, rozvedený do jednotlivých pater trubkami zabudovanými ve stěnách s přípojkami pro každý byt. Z tehdejších technických výdobytků toho bohužel mnoho nezbylo – jen díry ve zdech tam, kde kdysi vedly rozvody.

Myroslava Liakhovych