Jde o kombinovanou budovu – kancelářskou, obytnou a komerční, která je z hlediska vývoje modernistické architektury ve Lvově považována za klíčovou. Vyznačuje vlnitým tvarem fasády, zakončené svislým oknem ze čtvercových skleněných tvárnic. Elevaci pravé strany fasády zdůrazňuje červený pás z pálených cihel, na němž se tyčí vlajkový stožár.

Ve spodní části fasády jsou vsazené kulaté skleněné tvárnice, které sloužily jako dodatečný zdroj přirozeného osvětlení pro obchod v přízemí. Ze skleněných tvárnic je postavena i celá stěna domu u hlavního vchodu. Na zakřiveném spodním rohu fasády je dosud umístěno původní číslo domu – šestka vyrobená z kovu. Masivní vchod do domu svými zakřivenými tvary připomíná vstup do kajuty parníku. Při vstupu vidíme po pravé straně stěnu ze skleněných tvárnic, která je však natolik znečištěná a ve špatném stavu, že už nevpouští do chodby dostatek světla. Ve schodištní šachtě v přízemí najdeme válcový výtah. Schodiště a balustráda jsou kompletně lité a zakončené masivními madly s teracovou povrchovou úpravou.

Původní výtahové dveře, odpovídající svým vzhledem „kabinovému vstupu“ hlavního vchodu, se zachovaly ve všech patrech. Osvětlení vstupních prostor, umístěné v kruhových prohlubních ve stropě, mělo původně průsvitné kryty, aby bylo světlo rozptýlené a měkčí. Budova měla moderní systém vytápění s možností regulace teploty. Topné zařízení bylo vyrobeno na zakázku v Německu. Radiátory dodala společnost Siemens, tehdy známá jako Siemens & Halske. Logo této společnosti na radiátorech při bližším pohledu ještě najdeme. Investorem budovy byla Notářská komora, v níž se sdružovali nejbohatší a nejznámější právníci ve Lvově – odtud pochází název „Dům notářů“. Měla sloužit jako sídlo právnických kanceláří, v horních patrech se nacházely soukromé byty, v přízemí obchody. 

Myroslava Liakhovych