Tento obytný dům, navržený jedním z nejznámějších architektů lvovské moderny Ferdynandem Kasslerem a vhodně umístěný mezi staršími budovami v ulici, byl prohlášen za architektonickou památku místního významu. Fasáda je prostorově členěna do tří ploch. Na pravé straně objekt přiléhá ke starší budově. Druhá část je odsazená od uliční fronty, takže vznikl prostor pro předzahrádku. Kassler byl dobře obeznámen s architektonickými trendy své doby a na tomto projektu využil téměř všechny výrazové prostředky modernismu. 

Je zřejmé, že stavba do značné míry odráží pět principů nejvýznamnějšího architekta moderny Le Corbusiera. Vidíme, že pravou stranu podepírají sloupy (první princip), což umožňuje získat více prostoru v jejím bezprostředním okolí, v tomto případě na chodníku. Podotýkáme, že obchod, který se nachází na zastavěné ploše za sloupy, byl součástí projektu od samého počátku. Volné uspořádání bytů (třetí princip): Železobeton osvobodil meziválečnou architekturu od nutnosti respektovat nosné stěny, a proto mohli modernističtí architekti při členění prostor popustit uzdu své fantazii. Tři podlaží budovy mají po celé délce průběžná okna (čtvrtý princip). I zde platí, že železobetonová konstrukce a absence nosných zdí umožnila navrhnout okna libovolné velikosti a vytvořit z nich pás od jednoho konce fasády k druhému. Pátým principem je volná fasáda, která v případě Le Corbusiera může být vyrobena z libovolného materiálu a mít libovolný tvar, protože nosné prvky jsou skryty v konstrukci budovy. Kasslerova budova se však v tomto ohledu jeví jako geometricky adekvátní a konzervativnější než Le Corbusierovy stavby. 

Dva principy Kassler neuplatnil – plochou střešní terasu, nikoli však z neznalosti nebo vlastní nešikovností. Vzhledem k místnímu vlhkému podnebí a neustálým dešťům by plochá střecha byla naprosto nevhodná, a proto většina architektů ve východní Evropě volila sedlové střechy – navenek je však úspěšně maskovali jako ploché. Při pohledu z ulice si možná ani neuvědomíme, že střecha domu není plochá. Kassler navíc kompenzoval nepřítomnost ploché střechy terasou, kterou navrhl v nejvyšším patře a opatřil ji plochou stříškou.

Při detailnějším pohledu zjistíme, že se zachovaly dřevěné vstupní dveře do budovy s prosklením zdobeným kovovými prvky. Původní omítka domu je bohužel ve velmi špatném stavu a v kusech odpadává z fasády. Povšimneme si, že předzahrádku dosud vymezuje původní zídka, která replikuje rytmus a tvary budovy. 

Pokud jde o ty, kteří zde ve třicátých letech bydleli, jednalo se vesměs o bohaté občany. Interiéry schodiště proto i navzdory současnému špatnému stavu působí velmi honosně. Vstupní vestibul je do poloviny výšky stěn obložený alabastrem. Přechod z vestibulu na schodiště osvětluje typický kulatý lustr, dnes však už bez stínidla. 

Podlaha je dlážděna černobílou vzorovanou dlažbou; při pozdějších opravách však byl původní architektonický záměr narušen použitím různé nesourodé dlažby i asfaltového povrchu. Schodiště je celé z litého betonu a je zakončené zábradlím z ohýbaného dřeva. Kasslerova zábradlí jsou charakteristická a v jeho budovách vždy mají zvláštní tvary – ostré geometrické úhly jsou doplněny křivkami. Zejména v ohybech schodiště mezi jednotlivými patry zábradlí jakoby plyne zdola nahoru, či naopak. Intuitivní, smyslný design meziválečné moderny je zde velmi jasně patrný. U mnoha bytů se zachovaly původní vstupní dveře, jejichž povrch imituje dřevěnou dýhu. Zachovaly se i mosazné prvky: čísla bytů a dveřní kování. V budově je výtah, ale nefunguje. Podle archivních materiálů byl majitelem budovy Wladyslaw Lang, který vlastnil cihelny. Všechny byty v domě byly určeny k pronájmu. 

Myroslava Liakhovych