Výkon povolání se v rodinách plzeňských stavitelů často předával z otce na syna. Tak tomu bylo i v rodině Václava Baxy (1872–1940), který pocházel z Křenic u Přeštic. Před koncem 19. století se přesunul do Vídně, kde se jeho ženě Anně narodily čtyři děti. V roce 1912 však již rodina žila v Doudlevcích a Baxa pracoval jako stavební mistr. Oba jeho synové Ondřej a Jan se vyučili stavitelství. Věnovali se jak realizaci staveb, tak projektování a na řadě zakázek pracovali spolu. Příkladem jejich spolupráce z druhé poloviny třicátých let minulého století budiž působivý funkcionalistický bytový dům na náměstí Míru 8 nebo tzv. Živnodům, realizovaný na nároží Husovy a Skrétovy ulice podle návrhu Františka Měsíčka. 

Ačkoliv Ondřej Baxa neměl formální architektonické vzdělání, ve svých návrzích především obytných domů prokázal nevšední schopnosti. Zúročil v nich i své zkušenosti z realizací modernistických staveb podle návrhů Emila Ondráčka (sokolovna na Roudné) či později Lea Meisla (Kokoškova vila). Mezi Baxova nejzdařilejší díla patří nárožní dům Hodlových při křížení Staniční a Zábělské ulice nebo dům Steidlerových na Slovanské třídě 168. Navrhl a vystavěl rovněž obytný dům v areálu Zuvačovy parní prádelny v Doudlevcích. Zatímco jeho mladší bratr Jan Baxa (1906) ve třicátých a čtyřicátých letech sdílel v Újezdě u Plzně podnikatelství staveb s Vojtěchem Sedlákem, Ondřej v pokračoval samostatné činnosti. V roce 1944 projevil zájem o převzetí živnosti po zemřelém Karlu Tomáškovi. Mezi lety 1946 a 1948 připravil obnovu obytného domu Hnátkových v Luční 40, poškozeného spojeneckými nálety. 
 

MR – PK