Snad žádný současný architekt neovlivnil tvář Brna tolik jako bývalí spolužáci z brněnské techniky, architekti Tomáš Rusín (*1962, Ostrava) a Ivan Wahla (*1963, Český Těšín), kteří od roku 1990 tvoří základ ateliéru RAW. Název kanceláře odkazuje nejen k jménům architektů, ale v anglickém překladu funguje také trochu jako manifest – syrový, surový (v přírodním stavu), neředěný…

Rusín s Wahlou se od devadesátých let 20. století podílejí na činnosti spolku Obecní dům Brno a podobně jako jejich generační souputníci Aleš Burian, Gustav Křivinka, Petr Pelčák nebo Petr Hrůša, i RAW se otevřeně hlásí k odkazu funkcionalistické brněnské architektury. Charakteristickými rysy jejich projektů jsou jednoduché, ale propracované formy a dispozice, klasické materiály (bílé omítky, lícové zdivo nebo kámen), veřejný parter, pásová okna, důraz na detaily. A také skutečně městský, dokonce se dá říct i brněnský charakter především jejich četných bytových domů. Tedy raw ve smyslu přirozených architektonických kvalit, nikoli syrového (neutěšeného) prostředí.

Jednou z prvních realizací ateliéru byla rekonstrukce Kabinetu Múz (1991), tehdejšího sídla Hadivadla; na tuto práci navázali o desetiletí později rekonstrukcí kina Alfa (2003), kam se divadlo přestěhovalo. Vazba na divadelní prostředí není náhodná: Tomáš Rusín se kromě architektury již desetiletí věnuje také scénografii. Škála prací ateliéru je nicméně mnohem širší. V duchu meziválečné architektury do ní patří kavárny jako přirozená centra brněnského společenského a kulturního života (Café Steiner, 2002, Café Onyx, 2004, Café Platzek, 2013). Ateliér realizoval také několik nových stanic brněnské MHD (1999, 2006–2007) a je rovněž autorem rekonstrukce funkcionalistické zastávky na Obilním trhu (2017). S dopravou je spojena i jejich litomyšlská stavba – komplex autobusového nádraží a samoobsluhy BILLA s přilehlými veřejnými prostory (06-VP2).

Nejvýraznější místo v tvorbě ateliéru RAW však zvlášť v posledních letech tvoří bytové domy. V roce 2008 dokončil Rusín s Wahlou bytový dům s fasádou z režných cihel na rohu Kopečné a Leitnerovy, o rok později následoval dům v Křídlovické ulici, obojí ve Starém Brně. Oba domy přirozeně vrostly do staré blokové zástavby čtvrti, funkcionalistickou atmosféru pásových oken, lodžií, ustoupeného posledního patra doplňují odkazy ke starší architektuře pavlačových domů. Rezidence Martinů v brněnské Masarykově čtvrti z roku 2013 zaujme propracovanými dispozicemi na pomezí řadového domu a bytovky i neobyčejně noblesním řešením společných prostor s obklady z červeného travertinu. Následovaly další bytové domy v různých částech Brna, autoři se vrátili menším objektem do Kopečné ulice (2014), v roce 2017 pak dokončili bytové domy ve Francouzské a Bratislavské ulici.

Z široké produkce ateliéru lze vyzdvihnout také řešení veřejných prostranství, a to jak v Brně (Joštova třída, ulička Václava Havla, Zelný trh), tak i v Ostravě (Masarykovo náměstí, ulice 28. října), Jeseníku (Masarykovo náměstí) nebo Ždáru nad Sázavou (náměstí Republiky).
Největší a svou formou i nejodvážnější realizací ateliéru RAW je polyfunkční (převážně administrativní) objekt Dorn z roku 2016 v blízkosti brněnského hlavního nádraží. Řešení dominantní budovy vychází z tvaru a orientace pozemku, který je silně zatížený dopravou, a čerpá z odkazu průmyslové architektury 19. století – půdorys dvou lichoběžníků, dramatická konzola nároží, z některých pohledů žehlička, z jiných deska, lícové cihly, travertinové schodiště.

KJ