Dnešní Masarykovo náměstí, v dávnější minulosti označované jako Rynek nebo též Velké náměstí, se před sametovou revolucí v listopadu 1989 nazývalo náměstím Lidových milicí a od roku 1990 nese svůj současný název. Jedná se o ústřední náměstí Ostravy, o prostor vymezený ve druhé polovině 13. století při lokaci města Moravské Ostravy jako poddanského města olomouckých biskupů na hranici Moravy a Slezska. Náměstí bylo původně přístupné pouze ulicemi na nárožích, konkrétně dnešními ulicemi Velkou a Muzejní v jižním nároží, Zámeckou a Poštovní v nároží na západní straně, ulicí Solnou v severním nároží a ulicemi Kostelní a Střelniční v nároží východním. Teprve v letech 1841–1842 se realizoval záměr spočívající v proražení nové ulice, vedené ve středu delších stran náměstí. Jedná se o dnešní třídu 28. října, směřující kdysi od Hrabovské brány k mostu přes řeku Ostravici. Poté se původní hlavní trasa vedená ulicemi Velkou a Kostelní stala trasou podružnou a státní silnice, nazývaná říšská nebo císařská z Opavy do Těšína vedla přímo středem Moravské Ostravy i středem náměstí a navazovala bezprostředně na most přes řeku Ostravici. Širší ulice umožnila snadnější dopravu vytěženého uhlí a průmyslových výrobků přes město. 

Nejvýraznější stavbou náměstí je budova staré radnice Moravské Ostravy na středověké parcele, v jádru renesanční a následně přestavovaná v baroku, v 19. i 20. století, kdy získala současnou podobu. Postupný nárůst obyvatelstva i význam města vedl k několika fázím přestaveb okolních měšťanských domů, převážně na počátku 20. století nahrazených nájemními domy velkoměstského měřítka. Asi nejvýraznější etapa asanační přestavby se uskutečnila v letech 1911 až 1913 převážně podle projektů místních stavitelů a architektů. Nejvýznamnější z nich byl architekt Felix Neumann (např. nájemní dům manželů Schönhofových, Masarykovo náměstí 52/33, 1898, nebo Masarykovo náměstí 6/6, 1911–1913). U dvou novostaveb se projekčně uplatnil vídeňský architekt Wunibald Deininger (nájemní dům dědiců Ignáce Reisze, 28. října 49/23, 1911–1913, a sousední objekt Masarykovo náměstí 50/31). K mladší vrstvě hodnotné zástavby patří dva funkcionalistické domy na severovýchodní straně náměstí, bývalý Dům služby Baťa (Masarykovo náměstí 24/13) architektů Františka Stalmacha a Jana Svobody z let 1929 až 1931 a dům hudebního skladatele Jana Pešata od Bohuslava Fuchse z roku 1932 (Masarykovo náměstí 26/14). Následoval složitý vývoj ve druhé polovině 20. století. Jako první se uskutečnila asanace domů u vyústění Kostelní ulice do náměstí. Místo starších objektů na úzkých středověkých parcelách zde vyrostl celý blok podle návrhu architekta Miloše Bartoně (Masarykovo náměstí 2572/8) s věžovým bytovým domem v Zeyerově ulici a s propojujícím křídlem, kde je situovaná provozovna, v níž nyní funguje Minikino kavárna (Kostelní 2572/3). Tento stavební zásah sice změnil zástavbu části severovýchodní fronty z příčné na podélnou, ale přesto nebyl natolik rušivý jako jiný asanační zásah. Týkal se opačné strany téže fronty v místě, kde následně vznikl obchodní dům Prior, později Laso (Masarykovo náměstí 3090/15). Architektonické řešení stavby bylo při realizaci radikálně a negativně pozměněno, takže původní autorka projektu Růžena Žertová, která na návrhu pracovala v roce 1975, se od výsledné realizace distancovala a neshody ohledně tohoto projektu ji vedly k podání výpovědi a k odchodu z brněnského střediska Státního projektového ústavu obchodu. V uplynulých letech byl sice obchodní dům v několika etapách přestavěn a dostal novou fasádu (2006, 2019), přesto představuje svým měřítkem a výrazem poměrně cizorodé těleso ve struktuře zástavby Masarykova náměstí. Negativní zásah spočíval také ve vybourání bloku mezi náměstím a Dlouhou ulicí, uskutečněném v 60. letech minulého století. V daném místě navrhoval architekt Bronislav Firla první ostravský supermarket, jak se o návrhu nového nákupního střediska psalo v novinách Nová svoboda v období pražského jara v roce 1968. Ze stavby sešlo, obchodní dům vznikl nakonec na protilehlé straně náměstí (viz OD Prior zmiňovaný výše). Nakonec zůstal uvolněný prostor v přímé návaznosti na Masarykovo náměstí nezastavěný a do budoucna se uvažuje, že by právě zde mohla vzniknout novostavba, která by vhodným způsobem dotvořila historické jádro Ostravy. 

Současná úprava samotného Masarykova náměstí vychází z koncepce soutěžního návrhu, který zvítězil v architektonicko-urbanistické soutěži v roce 2002. Jednalo se o návrh brněnských architektů Tomáše Rusína, Ivana Wahly a Petra Mutiny z ateliéru RAW. Dlažbu náměstí pojali jako koberec s dekorativním rozčleněním prostřednictvím různobarevných kamenných desek a chodníky po stranách náměstí řešili jako střídající se světlé a tmavé pásy připomínající třásně koberce. Součástí vybavení prostoru se stal vodotrysk zabudovaný do dlažby uprostřed náměstí v podobě linie s chrliči, paralelně vedené podél třídy 28. října, dále pítko a stromy vysazené na všech čtyřech stranách. Konkrétně se jedná o jerlíny japonské, odolné proti zasolení. Na jihozápadní straně jsou v linii chodníku osazeny výstavní vitríny a na severovýchodní straně je v dlažbě zapuštěna chronologická linie letopočtů z historie Ostravy, tvořená z kovových desek. Autorem vodního prvku a časové osy je sochař a designér Jiří Plieštik (1956). Součástí návrhu se stal i nový městský mobiliář. Mimo jiné kruhové lavice ze žulových bloků se zapuštěnými dřevěnými sedáky z tropického dřeva a s integrovanými sloupy veřejného osvětlení a také patníky a odpadkové koše v podobě hranolů ze žuly. V průběhu realizace přibyla v prostoru náměstí i socha sv. Floriána, která zde stávala až do úpravy prostoru na počátku 60. let minulého století, kdy byla přesunuta ke kostelu v Hrabůvce. Dalším novým prvkem se stala busta Tomáše Garrigua Masaryka od sochaře Josefa Mařatky, původně umístěná ve vestibulu ostravské Nové radnice a teprve následně osazená před hlavní průčelí Ostravského muzea na podstavec z černé žuly. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2007. Záhy po dokončení se řešilo poškození dlažby z důvodu použití nekvalitního materiálu. Proto firma Eiffage Construction, nástupnická firma zhotovitele, jímž byla firma Tchas, v rámci reklamačního řízení opravovala v roce 2011 dlažbu náměstí. Ukázalo se, jak je potřeba hlídat celkové provedení včetně kvality použitého materiálu. Navzdory zmíněným nedostatkům znamenala přestavba Masarykova náměstí kultivaci architektonického a urbanistického řešeni tohoto ústředního městského prostoru.

MSt