Jednopatrovou pozdně secesní vilu známého ostravského právníka dr. Karla Krause prodali jeho dědicové bance Union. Ta dům přestavěla podle návrhu ostravského architekta Ernsta Kornera (1888–1966) na své sídlo, pojaté v neoklasicistním stylu s odkazem na tvorbu první poloviny 19. století a na architekturu vídeňských bankovních budov z pozdního období Rakousko-Uherska. Z vily tak vznikl administrativní palác s monumentálním předsazeným portikem s kanelovanými dórskými sloupy. Portikus vytvořil přechod mezi ulicí a interiérem objektu, tedy jakési podloubí s postranními pavilony, uvozenými po stranách dvojicemi zmíněných sloupů a pilířovými částmi s dekorativními kovovými mřížemi. Dostal tak podobu pětiosé kompozice s bočními pavilony, přičemž severní pavilon zanikl při bombardování města koncem srpna 1944 a již nebyl obnoven. Na atice v úrovni prvního patra byl portikus v místech pavilonů ozdoben dekorativními vázami a ve střední části čtveřicí robustních alegorických figurálních soch (Rodina, Hojnost, Obchod a Průmysl) od ostravského akademického sochaře Augustina Handzela (1886–1952), dokládajících v jeho tvorbě stylový modus art deco. Podle literatury vznikly sochy v rozmezí let 1921 až 1928. První verze návrhu z roku 1921 počítaly s odlišnou podobou přístavby, a tudíž i sochařské výzdoby. Architekt zprvu uvažoval, že na atiku umístí dvojice váz, situované nad dórskými sloupy, nebo že v ose průčelí bude umístěno jedno figurální sousoší. Realizovaná podoba rozměrného portiku vznikla podle přepracované verze s přidanými postranními pavilony, což umožnilo doplnit výzdobu o čtyři figurální sousoší a osm dekorativních váz. Z nich se dochovaly pouze čtyři, ostatní zanikly při poškození objektu během 2. světové války. Samotný objekt banky, vzniklý přestavbou vily, má zčásti zachované pozdně secesní fasády podle návrhu stavitelů Hanse Ulricha a Aloise Schöna s dekorativně pojatými pilastry s římsovými hlavicemi. Nástavba v podobě druhého patra a podkroví má fasády střídmé, ozdobené lizénovými rámci. Vnitřní dispozice je v přízemí řešena kolem ústřední bankovní haly, z níž vychází schodiště do patra. Vila byla při přestavbě na bankovní palác uzpůsobena nejen dispozičně, ale z hlediska urbanistického především zmíněnou přístavbou portiku tak, aby se začlenila do řadové zástavby ulice a zároveň aby svým monumentálním řešením akcentovala nový obsah budovy. Korner svým projektem navázal na podněty z vídeňského prostředí. Výrazem předsazeného portiku evokoval hlavní bránu vídeňského Hofburgu a slohovým pojetím současně téměř citoval z aktuální tvorby vídeňských architektů a specialistů na projekty bankovních budov Ernsta Gotthilfa a Alexandra Neumanna. V budovách vídeňské Eskomptní banky (1915) nebo rakouské banky Creditanstalt (1921), navržených zmíněnými autory, se objevuje dórský řád s dalšími klasicizujícími motivy, odkazujícími k tradici architektury první poloviny 19. století. Podle Kornerova projektu přestavěná ostravská bankovní budova České banky Union vytvořila současně přechod k sousední zástavbě, a to jak na jižní straně, tak i na straně severní, kde byl vzápětí vystavěn palác Živnostenské banky podle plánů architekta Kamila Hilberta. Za zmínku stojí fakt, že zatímco palác České banky Union v Brně navrhoval architekt Ernst Wiesner v intencích nastupující moderní architektury, zástupci ostravské filiálky si zvolili pro své sídlo architekturu vyloženě historizující, odkazující na architektonické řešení právě dokončených vídeňských bankovních paláců v historickém jádru města. Navzdory tomu, že během 2. světové války byla u ostravské bankovní budovy zničena severní část portiku a následně odstraněn severní pavilon, podařilo se uchovat převážnou část památky. V místě zbořené části vznikl veřejný prostor, který tvoří přechod mezi uvedenými stavbami a současně průchod směrem k Tyršově ulici. Od roku 1962 sídlilo v budově tehdy již neexistující České banky Union Muzeum revolučních bojů, zprvu jako pobočka Slezského muzea, od roku 1980 jako samostatná instituce. Interiéry byly uzpůsobeny propagandisticky pojaté expozici, věnované revolucím a bojům, zvláště ve spojení s 2. světovou válkou a komunistickým převratem v únoru 1948. Po roce 1989, kdy byly sbírky muzea začleněny do sbírek Slezského zemského muzea v Opavě, objekt využívala Investiční banka. V současnosti zde působí soukromá společnost Prosperita finance, s. r. o., která dům přejmenovala na Prosperita Palace. 

MSt

Prameny:

Spisovna stavebního úřadu Moravská Ostrava a Přívoz, složka čp. 213, k. ú. Moravská Ostrava.

Internetové zdroje: 

Památkový katalog, Investiční banka, vila Dr. K. Krause, Česká banka Union, in: https://www.pamatkovykatalog.cz/investicni-banka-13068792 (cit. 15. 9. 2025).

Jakub Ivánek, Augustin Handzel: alegorické plastiky, in: https://ostravskesochy.cz/dilo/415-alegoricke-plastiky (cit. 15. 9. 2025).

Martin Strakoš, Vila dr. Karla Krause / Česká banka Union, in: https://ostravskepamatky.cz/pamatky/74-Vila-dr-Karla-Krause-Ceska-banka-Union (cit. 15. 9. 2025).