Po vzniku Československé republiky si v Ostravě, prudce se rozvíjejícím velkoměstě, jehož význam byl podpořen vznikem Velké Ostravy v roce 1924, zřizovaly svá sídla/filiálky důležité instituce a podniky, mimo jiné i bankovní domy. K řešení jejich architektonické podoby angažovaly významné architekty té doby. Podél Nádražní třídy tak již ve dvacátých letech 20. století vyrostly budovy Anglo-československé banky (Josef Gočár), Živnostenské banky (Kamil Hilbert) nebo Unionbanky (Ernst Korner), svá sídla zde měla Česká eskomptní banka, Česká průmyslová a hospodářská banka nebo pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà. Národní banka československá si pro svou ostravskou filiálku zvolila místo nedaleko evangelického kostela na jedné straně a právě dokončované Nové radnice na straně druhé. Českobratrská ulice v těchto místech vytvářela předěl mezi historickým jádrem města na jihu a teprve urbanizovaným prostorem s průmyslovými podniky (důl Jindřich, továrna na papír) na severu, který byl ještě ve druhé polovině 20. let jen řídce zastavěn. Právě výstavba Nové radnice a urbanistické řešení jejího okolí podle regulačního plánu Karla Kotase nastartovala proměnu této části v nové administrativní centrum. S vytvořením nové městské čtvrti zde počítal i regulační plán města zhotovený Vladimírem Zákrejsem.

Národní banka uspořádala v roce 1929 na budovu ostravské pobočky architektonickou soutěž, v níž vybrala poměrně konzervativní projekt pražského architekta Jaroslava Rösslera. Jeho návrh palácové stavby ve stylu nového klasicismu vyvolal nespokojenou reakci ze strany vedení města, která architektovi vytýkala nemoderní „předválečnou“ formu, jež bude kontrastovat s nedalekou Novou radnicí a zejména její konstruktivistickou věží. Ačkoli se vedení banky bránilo, že ne vše z minulosti je přežité, a právě palácová forma je pro dané účely nadčasová a Rösslerův návrh plně odpovídá požadavkům na reprezentativnost, Rössler ve spolupráci s architektem Karlem Roštíkem projekt upravil. Změny ale byly jen dílčí a původně plánovaná forma zůstala zachována.

Dvoupatrová trojkřídlá budova s valbovými střechami krytými měděným plechem se hlavním průčelím obrací do ulice Českobratrské. Toto průčelí je řešeno symetricky s pětiosým rizalitem s rastrem velkých oken a vertikálně členěným kanelovanými lizénami. Zatímco rizalit má travertinový obklad, zbývající části fasád, sokl a portál s hlavou boha Merkura jsou obloženy umělým kamenem. Okna v suterénu a v přízemí i světlík hlavního vstupu architekti opatřili dekorativními mřížemi. Atiku nad korunní římsou zdobí čtveřice plastik od pražského sochaře Otakara Švece (mj. pozdějšího autora monumentálního Stalinova pomníku v Praze) s alegoriemi spravedlnosti (žena s fasces), zemědělství (žena se snopem), průmyslu (žena s kahanem) a vědy (žena s knihou a sovou). V průčelí do ulice Sokolské jsou osazeny dva reliéfy od sochaře Břetislava Bendy s tématy Moderní ražba mincí a Tisk a kontrola bankovek. Dochovaly se i původní interiéry, například vstupní hala, schodiště a chodby s mramorovými obklady nebo původní dvoukřídlé dveře. Zachovány zůstaly i trezorové místnosti s pancéřovanými okenicemi a dveřmi.

Budova dnes slouží jako sídlo Policie České republiky.

RR