Ještě před povýšením na město v roce 1900 si přívozská obec vystavěla reprezentativní radnici, která byla součástí nového urbanistického řešení Přívozu a stejně jako celý regulační plán ji projektoval architekt Camillo Sitte. Výstavbu radnice vedení obce plánovalo od roku 1894 a původně ji chtělo situovat na místě tehdejšího obecního domu (v místech dnešního Hasičského muzea). Na vypracování návrhu a rozpočtu uspořádalo malou soutěž mezi třemi místními staviteli, ale nakonec se roku 1895 obrátilo na Camilla Sitteho, který již projektoval zdejší kostel. 

K umístění radnice si Sitte nakonec nezvolil parcelu vybranou vedením obce, ale plochu jižně od starého obecního domu za kostelem, v regulačním plánu zpočátku určenou pro veřejnou zahradu a hřiště. Její nevýhodou bylo, že ji od náměstí oddělovala ulice a místní strouha, můžeme se domnívat, že se jednalo o náhradní řešení. Původně snad Sitte počítal s jejím situováním do východní fronty náměstí poblíž kostela, ale zřejmě z finančních důvodů toto místo obec prodala soukromníkům. Již 15. srpna 1895 měl Sitte dokončen rozpočet (na 35 224 zlatých) i všechny plány a se stavbou, kterou realizovala opavská stavební firma Karla Kerna a Karla Bluma, se začalo na jaře 1896. Kolaudace proběhla 17. září 1897, slavnostní otevření 1. října téhož roku.

Sitte od počátku o radnici uvažoval jako o paláci ve formách tereziánského, dle dobového úzu vídeňského baroka, jak dokládají dochované kresebné studie šesti variant. Tato podoba radniční budovy měla vyjadřovat ambice rodícího se průmyslového města i jeho německy orientované politické reprezentace. Hlavní devítiosé průčelí s bohatým štukovým dekorem architekt akcentoval středním rizalitem s vysokým pilastrovým řádem, do něhož vložil portál hlavního vstupu a vysoká okna zasedacího sálu v patře. Rizalit ukončuje atika se segmentovým štítem a kýlová střecha. Monumentalitu stavby podtrhl soklem s robustní bosáží imitující kyklopské zdivo. O tom, jaký důraz Sitte kladl právě na podobu soklu, svědčí i to, že si vyžádal dohled na jeho vyzdívání, aby vše proběhlo přesně podle jeho představ, a sám sokl označoval za nejdůležitější část architektury. Zajímavostí jsou i kamenné lavice, umístěné mezi okny suterénu v hlavním průčelí. Vnitřní dispozice budovy je trojtraktová. V zadním traktu je situováno monumentální trojkřídlé schodiště, které Sitte nečekaně položil napříč a vytvořil kombinaci příčného jednoramenného a obvyklejšího trojramenného schodiště. To mu umožnilo zjednodušit celý trakt a střešní konstrukci, zvětšit okna a vytvořit obdélný vestibul v místě, kde se kříží chodby vedoucí od obou vstupů. V předním traktu prvního patra se nachází zasedací sál s galerií a klenbou ozdobenou znakem města Přívozu. Sitte se v návrhu inspiroval jemu známými vídeňskými stavbami ve stylu takzvaného tereziánského baroka a nastupujícího klasicismu. Charakterizuje je právě vysoký pilastrový řád, robustní prvky a monumentálně pojaté tvarosloví.

Přestože místo, kde radnice vznikla, nebylo Sitteho první volbou, architekt nakonec našel schůdné řešení nárožní parcely při zachování monumentálnosti stavby. Zároveň je vnitřní dispozice funkční a přehledná, takže budova může bez větších úprav sloužit i dnes, byť k jiným účelům. Po změně správního uspořádání Ostravy v roce 1960 totiž přívozská radnice ztratila svou funkci a stala se sídlem Archivu města Ostravy. Někdejší zasedací sál zastupitelstva dnes funguje jako badatelna. Kvůli nutnosti řešit nedostatek depozitárních prostor byl k západní straně někdejší radnice v devadesátých letech 20. století přistavěn archivní depozitář v intencích architektonické postmoderny podle projektu Miloslava Dydowicze.

RR