Architekt, urbanista, sochař, malíř, publicista a pedagog Camillo Sitte se narodil v rodině vídeňského stavitele Franze Sitteho (1818–1879), původem ze severních Čech. Jeho matka Theresia byla rodem z vídeňské rodiny Schabesů. V roce 1863 dokončil piaristické gymnázium ve Vídni. V letech 1864 až 1869 studoval na Technické vysoké škole ve Vídni mj. u architekta Heinricha von Ferstela. Zároveň docházel na přednášky z archeologie, anatomie a dějin umění na Vídeňskou univerzitu. Současně podnikal studijní cesty do Itálie, Francie, Německa, Malé Asie nebo Egypta, kde se věnoval studiu architektonických a uměleckých památek a poznávání urbanismu historických měst. Od roku 1871 působil v kanceláři svého otce Franze Sitteho, s nímž spolupracoval do roku 1873. V té době přepracoval projekt vídeňského kostela mechitaristů, postupně realizovaný až do počátku 20. století. V roce 1875 nastoupil do funkce ředitele Uměleckoprůmyslové školy v Salcburku. Roku 1883 se stal ředitelem Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni, kde působil až do své smrti. V pozici pedagoga se zasazoval o obnovu a reformu uměleckořemeslné tvorby. Ve své odborné práci se zaměřil na otázky uměleckého řemesla, památkové péče a urbanismu. Své poznatky a názory věnované stavbě měst sumarizoval v knize Stavba měst podle uměleckých zásad, kterou vydal v roce 1889. Ještě v témže roce vyšla kniha v druhém vydání a za Sitteho života následovala další dvě vydání a překlady z němčiny do dalších jazyků (český překlad vyšel v roce 1995). V knize odmítl principy a praxi dosavadní stavby měst včetně koncepce výstavby vídeňské Okružní třídy (Ringstrasse). Cestu z této krize moderního urbanismu hledal v důkladném historickém poznání, ve zdůraznění emocionálního působení místa, v inspiraci historickými, zvláště středověkými příklady nebo klasickými urbanistickými vzorci. Tyto názory uplatnil v návrzích regulačních plánů Olomouce (1884–1885), při záchraně olomoucké Terezské brány a v dalších svých návrzích. Zásadní pro Sitteho tvorbu je skupina projektů pro Ostravsko z let 1893 až 1903 čili z posledního desetiletí Sitteho života. Jako první vznikl v letech 1893–1895 regulační plán Přívozu, na němž pracoval až do počátku 20. století. Dále zpracoval regulační plány Moravské Ostravy (1897–1903), Mariánských Hor (1902–1903) a Hrušova (1902–1903, spolupráce se synem Siegfriedem Sittem). Zároveň vytvořil nerealizovaný projekt kostela pro Slezskou Ostravu (1897) a taktéž neuskutečněný návrh kostela v Mariánských Horách, vypracovaný v rámci tamního regulačního plánu. Roku 1902 mu město Přívoz udělilo čestné občanství a Camillo Sitte si zmíněné ocenění převzal v Přívoze osobně. Ještě několik měsíců před svou smrtí v roce 1903 přednášel v ostravském Německém domě, kde hovořil o aktuálních tendencích v evropském i severoamerickém urbanismu. Sitteho názory ovlivnily tvorbu řady tehdejších architektů. Zmiňoval se o něm německý urbanista Josef Stübben, jeho ideje ve své tvorbě reflektovali například architekti Karl Heinrici nebo Theodor Fischer. V roce 1922 vydali urbanistaWerner Hegemann a architekt Elbert Peets ve Spojených státech knihu The American Vitruvius, kde se hned v úvodní kapitole píše o Sitteho názorech a kde byly uveřejněny jeho regulační plány Olomouce a Mariánských Hor. Nová vlna zájmu o Sitteho dílo a jeho názory na tvorbu měst přišla s postmodernismem v závěrečné třetině 20. století. O Sitteho názory se zajímal mezi jinými architekt Rob Krier. Sitteho kniha Stavba měst podle uměleckých zásad poprvé vyšla v českém překladu Vladimíra Buriánka teprve v roce 1995 a ve druhém vydání pak v roce 2003. Přehled o Sitteho tvorbě ve středoevropském kontextu se zaměřením především na Ostravsko podává nejnověji publikace Architekt Camillo Sitte (1843–1903) a jeho tvorba na Ostravsku (2022), vydaná ostravským územním odborným pracovištěm Národního památkového ústavu.

MSt