V 50. letech 20. století během plánování Nové Ostravy byl součástí záměru i prostor pro nový prostorově velkorysý vysokoškolský areál umístěný na západní hranici obytného území. Počítalo se zde s umístěním stávajících fakult VŠB a dalších nově zřízených vysokoškolských fakult včetně fakulty lékařské a fakultní nemocnice. V rámci tohoto území byl pro nemocnici s plánovanou lékařskou fakultou vymezen prostor v jihozápadní části. Později se obě části území vyvíjely samostatně jako areál Krajské nemocnice a Vysoké školy báňské v bezprostředním sousedství. Společně tvoří VI. porubský stavební obvod.

Základní uspořádání areálu nemocnice vycházelo z požadavku důsledně centralizovat lékařské a provozní služby. Diagnostické, provozní a obslužné části byly umístěny v třípodlažních objektech a lůžkovou část nemocnice tvoří desetipodlažní monoblok situovaný směrem do středu areálu. Urbanisticky je areál k ulici 17. listopadu (dříve Vítězného února) přičleněn nástupním předprostorem a od uliční čáry ustupující horizontální dvoupodlažní hmotou polikliniky, která navazuje hřebínkovým uspořádáním s průchody na budovu vyšetřovací části (komplement) s následným napojením na lůžkový monoblok. Dovnitř areálu nemocnice byly zasazeny samostatné pavilony infekční, plicní a onkologické. 

Celý areál se v průběhu šedesáti let od založení neustále rozvíjí a proměňuje. Prvními stavbami uvedenými do provozu byla poliklinika v roce 1971 a lůžkové pavilony specializovaných oddělení v roce 1973. Lůžkový monoblok byl otevřen až v roce 1994. Architektura všech staveb do konce 80. let sleduje tendence racionálně založeného modernistického architektonického projevu. Výraz staveb ovlivňoval i tlak na industrializaci stavební produkce a rovněž v 70. a 80. letech 20. století naplno se projevující nedostatky socialistické ekonomiky, které se ve stavebnictví projevovaly diktátem stavebních podniků a nedostatkem možností pro alternativní řešení konstrukční i materiálové. 

Další specializované kliniky jsou po roce 1989 postupně budovány v samostatných objektech, již bez výraznější jednotící urbanistické i architektonické koncepce. První stavby mají rysy v té době aktuálního postmodernismu, s jeho odezníváním se vrací charakter architektury navazující na modernistickou tradici s dílčí aplikací soudobých tendencí směrem k prvkům energetické úspornosti a udržitelnosti staveb. Mezi prvními byla postavena Klinika dětského lékařství (1999), dále Gynekologicko-porodnická klinika ( 2001), Klinika hematoonkologie (A2 ARCHITEKTI od 2016), Pavilon péče o matku a dítě (2019) a Psychiatrický pavilon (Ing. arch. Dita Nováková, Ateliér Simona, 2019-2022). Lůžkový monoblok byl rekonstruován v letech 2022-2024. Parkování v celém areálu je v současnosti řešeno výstavbou parkovacích domů pro zaměstnance nemocnice i pro pacienty a návštěvníky.

V období do roku 1989 byly stavby doplňovány výtvarnými díly, z nichž nejviditelnějším je žulová stéla Vladislava Gajdy Slunce (1969-1973) stojící před vchodem do budovy polikliniky. Původně mezi psychiatrickým a infekčním pavilonem umístěná bronzová socha Miloše Zeta Stojící děvče (1972-1976) byla v roce 2010 přemístěna do atria infekčního oddělení. V atriu onkologického pavilonu se nachází vápencová plastika Ležící žena (1976-1977) od Jiřího Duška. V roce 1972 provedl Martin Sladký skleněnou mozaiku na stěně atria při západním vstupu, po přestavbě v roce 2016 se mozaika z otevřeného prostoru dostala do chodby v interiéru psychiatrického stacionáře. Výtvarná díla umístěná v areálu pro roce 1989 již nevznikala v přímé vazbě na architekturu a neprocházela žádným odborným hodnocením. Výjimku tvoří Památník obětem útoku 10. 12. 2019, který je výsledkem výtvarné soutěže iniciované po tragické události v prostoru nemocnice. Bronzový památník podle návrhu Lukáše Dvorského byl odhalen v roce 2020 v den výročí události a je umístěn v předprostoru polikliniky v zeleni. 

EŠ