Zdeněk Strnadel

Zdeněk Strnadel se narodil v Ostravě v rodině zámečníka Metoděje Strnadela a jeho ženy Anny, rozené Mohylové. Otec byl orientován na tehdejší Komunistickou stranu, stýkal se s Klementem Gottwaldem a pravděpodobně patřil k zakládajícím členům KSČ.

Po maturitě v roce 1940 byl Zdeněk Strnadel totálně nasazen na práci v Německu a v této době si upevnil své levicové smýšlení a komunistické přesvědčení. Na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Brně začal studovat v roce 1947. V odhodlání ke studiu ho podporovali ostravští komunisté, aby zajistili jeho působení ve prospěch komunismu mezi brněnskými vysokoškoláky. Po roce 1948 se Zdeněk Strnadel stal zástupcem studentů v prověrkových komisích. Studium ukončil v roce 1950 a vrátil se do Ostravy. Začal pracovat v krajském návrhovém středisku Stavoprojektu, v roce 1951 se stal předsedou závodního výboru KSČ. V roce 1952 byl povolán do vedení Krajského projektového ústavu v Praze, kde působil do roku 1955, kdy byl odvolán. Vrátil se zpátky do ostravského Stavoprojektu, kde se podílel na návrzích obytných staveb pro nově budovanou Porubu. V letech 1959-1960 vznikl v ostravském Stavoprojektu Ateliér 6 zaměřený na zdravotnické stavby a Zdeněk Strnadel se stal jeho hlavním architektem. Ateliér 6 získal Strnadelovým přičiněním a díky jeho politické angažovanosti zakázky na plánovaných velkých areálech Vysoké školy báňské a nemocnice s poliklinikou v Porubě. Na obou návrzích se dlouhodobě podílely vícečlenné kolektivy architektů a lze předpokládat, že autorský podíl vedoucího architekta Strnadela byl více v rovině rozhodovací a manažerské než tvůrčí. Po roce 1968 se podílel na normalizačních procesech a v roce 1972 se stal předsedou Svazu architektů, z něhož byli vyloučeni architekti nesouhlasící s politickou situací po roce 1968.

Kromě vedení Ateliéru 6 v Ostravě a politické práce ve svazu architektů působil Strnadel od roku 1974 jako externí pedagog na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. V roce 1981 byl jmenován profesorem, z ostravského Stavoprojektu odešel a v Brně začal působit jako vysokoškolský pedagog na plný úvazek. Konec života po změně režimu v roce 1989 strávil v Praze. Do poslední chvíle byl přesvědčen o správnosti svého komunistického přesvědčení.

EŠ

Výběr z dalšího díla

Stavby a projekty v Ostravě:

Stavoprojekt Ateliér 6 školských a zdravotnických staveb, vedoucí Zdeněk Strnadel (do 1982)

1967 – Technický projekt 1. stavby areálu Vysoké školy báňské, se Zdeňkem Strnadelem, Zdeňkem Kupkou, Vladimírem Svobodou, Vincencem Vorlem, Miroslavem Holkem, Josefem Kellnerem a Zdeňkem Šťastným

Stavby a projekty mimo Ostravu:

Stavoprojekt Ateliér 6 školských a zdravotnických staveb, vedoucí Zdeněk Strnadel (do 1984), Zdeněk Kupka (1984–1991):

1972 – studie zdravotnické školy, Karviná, s Evženem Kubou (1974 – prováděcí projekt)
1974–1981 – studie, projektová dokumentace a autorský dozor polikliniky, Bruntál
1976–1983 – projektová dokumentace a autorský dozor polikliniky, Kopřivnice, se Zdeňkem Kupkou (studie)
1976–1983 – studie polikliniky, Karviná 8; s Tomášem Kučerou (prováděcí projekt a autorský dozor)
1976–1989 – studie, projektová dokumentace a autorský dozor rehabilitačního bazénu, Rehabilitační sanatorium Karviná, dnes Lázně Darkov – Rehabilitační sanatorium
1986 – studie areálu Státních léčebných lázní v Klimkovicích, dnes Sanatorium Klimkovice; projekt následně přešel pod Stavoprojekt Opava (Jiří Macháček), dokončen byl až na začátku 90. let (Vladimír Gleich), dispoziční a objemová studie Mileny Vitoulové byla i po změnách dodržena
1987–1988 – úvodní projekt objektu balneoterapie, Rehabilitační sanatorium, dnes Lázně Darkov – Rehabilitační sanatorium
1986–1990 – generely nemocnic, Bruntál, Rýmařov a Vsetín
1991 – studie rekonstrukce léčebného a diagnostického objektu areálu nemocnice, Čeladná, s Ladislavem Vitoulem

Literatura

BERÁNEK, Matěj; ERBANOVÁ, Eva; GUZIK, Hubert; CHATRNÝ, Jindřich; KRACÍK, Matyáš et al., 518, Vladimir (ed.).. Architektura 58-89. Praha, Big Boss, 2022. Zdeněk Strnadel, s. 245-261.

Objekty autora