Na konci 19. století, v souvislosti s rozvojem dosud malé zemědělské vsi v mnohonásobně větší průmyslové sídlo, pomýšleli představitelé Přívozu na jeho povýšení na město. Součástí těchto plánů bylo i zřízení samostatné duchovní správy, což znamenalo také výstavbu kostela (viz heslo Kostel Neposkvrněného početí P. Marie) a samozřejmě i farní budovy. V první fázi zhotovil ostravský stavitel František Jureček situační plán, v němž umístil faru do severní části východní fronty náměstí, a místo, kde dnes stojí fara, bylo rezervováno pro veřejnou budovu. Nakonec autor regulačního plánu (viz heslo Regulační plán Přívozu) Camillo Sitte prosadil umístění fary západně od kostela. V Sitteho pozůstalosti se dochovala drobná kresba znázorňující v sousedství kostela třípodlažní novogotickou budovu s pětiosým průčelím členěným bosovanými pilastry či armováním a s mělkým jednoosým vstupním rizalitem vyneseným na konzolách a završeným trojúhelným štítem. V této fázi zřejmě Sitte zamýšlel umístit do objektu spolu s farou i školu, jak o tom ostatně v teoretické rovině uvažoval v knize Stavba měst podle uměleckých zásad. Ještě v roce 1896 ale podoba fary a její umístění nebyly jisté, neboť v situačním plánu kostela z tohoto roku je celá plocha kolem chrámu navržená jako zahrada. 

Sitte chtěl původně farní budovu připojit těsně ke kostelu, nakonec na nátlak vedení Přívozu zvolil její volnější situování. Prosadil ale, aby fara stála na západní straně, nikoli na východní, a hlavně aby byla s kostelem spojená zdí s bránou. Tím docílil vhodného uzavření náměstí na severní straně po vzoru antických fór a středověkých náměstí a podle principů blokové zástavby, které rozpracoval ve svém stěžejním urbanistickém díle.

Prvním návrhem farní budovy je zřejmě nedatovaný barevný akvarel dochovaný v Sitteho pozůstalosti. Na něm architekt faru pojal jako menší neoromanticky řešenou dvoupodlažní budovu s bosovaným přízemím, oddělenou od kostela zděnou branou s kovanou mříží. Eklekticky utvářenou stavbu akcentovala na jihozápadním nároží hranolová věž s dlátovou střechou v pozdně gotické formě a na druhé straně vstupní rizalit završený půlkruhovým štítem s figurální freskou či reliéfem odkazující spíše k renesanci. Vstup tvořil portál s kanelovanými sloupy nesoucími rozeklaný volutový štít. Další návrh je datovaný srpnem 1897 a v něm již Sitte rozvíjel mnohem větší objekt, z původní studie ale zachoval některé prvky, byť v modifikované podobě – portál s kanelovanými sloupy a rozeklaným štítem, bosované přízemí nebo motiv spojovací brány. Změnu prodělala i kompozice a dispozice farní budovy. Oproti poměrně subtilní stavbě z prvního návrhu zde Sitte pracoval s robustní hmotou s horizontálně rozvinutým průčelím. To nejspíš souviselo s již zmíněnou snahou uzavřít náměstí z této strany, což se projevilo i osazením průjezdu mezi kostelem a farou dřevěnými okovanými vraty a brankou. Celý areál kostela a fary byl ze severní, západní a východní části uzavřen plnou ohradní zdí. Do jejího severovýchodního rohu byla v roce 1937 druhotně vestavěna hospodářská budova.

Camillo Sitte faru vyprojektoval v novobarokních formách pozdního historismu. Již v průběhu stavby doznal projekt úprav, především bylo zkráceno a zjednodušeno severní dvorní křídlo a brána mezi kostelem a farou získala novobarokní nástavec. Výsledná stavba je dvoukřídlá, dvoupodlažní s polovalbovými střechami. Hlavní křídlo, z něhož na západě vybíhá polygonální hmota domácí kaple, má trojtraktovou dispozici, dvorní křídlo dvoutraktovou. V průběhu třicátých a čtyřicátých let 20. století se ale vnější podoba stavby proměnila. Parter, původně členěný bosáží, dostal hladkou omítku, také portál byl oproti současnému lapidárnímu řešení bohatě pročleněn kanelurami a roztrženým štítem. Šambrány segmentově zaklenutých oken v patře jižního a západního průčelí v podobě edikuly s plochými pilastry, klenáky, rovnými římsami a penízkovým motivem byly nahrazeny iluzivním barevným rámováním. Původní taškovou krytinu střechy vystřídal plech. Dřevěná vrata a branku v bráně mezi kostelem a farou nahradily kované výplně. Tato úprava způsobila narušení původního Sitteho konceptu uzavření náměstí kulisou kostela a fary. Vnitřní dispozice objektu zůstaly zachovány v podstatě beze změny, pouze s dílčími úpravami, jako bylo probourání dveří nebo přepažení velké jídelny. Navzdory těmto zásahům představuje přívozský kostel a fara se zahradou (spolu s vídeňským kostelem mechitaristů) nejdůslednější Sitteho Gesamtkunstwerk. Je rovněž důležitým urbanistickým prvkem náměstí i celého centra Přívozu. Sittemu se zde podařilo vhodným způsobem vyřešit na jedné straně požadavek stavebníka na volně stojící budovu a na druhé straně dodržení vlastní koncepce blokové zástavby.

RR