Marie Frommerová se narodila 17. března 1890 v židovské rodině ve Varšavě, vyrůstala ale v Lipsku. Nejprve se stala učitelkou jazyků a poté v roce 1911 začala architektonické studium na Královské technické vysoké škole v Charlottenburgu (dnes Technická univerzita v Berlíně). Byla jednou z šesti žen mezi 353 posluchači. Na studiích se začala zabývat urbanismem a vývojem měst. Vzhledem k tomu, že berlínská Technika byla v té době poměrně konzervativní, pokračovala po ukončení tamního studia v roce 1916 studiem na Technice v Drážďanech. Zajímala se zejména o vývoj Drážďan, dále pak o mosty a jejich roli ve městě; při jejich studiu spojovala konstrukční znalosti s výtvarnými požadavky. Jejím mentorem byl Cornelius Gurlitt (1850–1938), který jí v roce 1919 umožnil získat jako první architektce v Německu doktorát. Ve své disertaci „Tok řeky a rozvoj města“ se zaměřila na roli vodních toků při stavbě a formování městských organismů. Analyzovala především zástavbu tzv. Brühlovy terasy v Drážďanech a kriticky se postavila vůči novostavbě Akademie výtvarných umění, realizované zde podle projektu Constantina Lipsiuse v letech 1886–1893. Patřila k několika málo ženám, které začaly studovat architekturu v době německého císařství a mohly se úspěšně etablovat jako samostatné architekty v době Výmarské republiky. Ta zajišťovala ženám jak politická práva, tak možnost uplatnění v kdysi výlučně mužských profesích. 

Po dokončení doktorského studia získávala Frommerová praxi v architektonických kancelářích v Německu i zahraničí. Pak se vrátila do Berlína a zde založila v roce 1925 samostatnou projekční kancelář s několika zaměstnanci. Zpočátku se prosadila přestavbami obchodních domů, ale navrhovala i jejich novostavby, dále obytné domy, vily, hotely i veřejné budovy, včetně jejich vnitřního zařízení a vybavení. Přitom se snažila obohacovat své návrhy o nové, dosud málo využívané prvky, například světelné efekty v obytných zónách, klubech i veřejných budovách, stejně jako o neobyčejný design. Zároveň prováděla na vznikajících stavbách stavební dozor. Její nejznámější prací byla Villa Majestik v Berlíně-Wilmersdorfu (1929–1930), sloužící jako hotelový dům pro svobodné zaměstnané ženy. Jednalo se zčásti o novostavbu, zčásti o rekonstrukci. Každý obytný prostor získal díky vlastnímu vnitřnímu vybavení a rozdílnému dekoru individuální charakter. Veřejné prostory a společné místnosti v přízemí se staly centrem ženských aktivit v Berlíně. Bydlely zde umělkyně, spisovatelky, filmařky, intelektuálky. Z dalších projektů M. Frommerové můžeme jmenovat obchod s obuví Jacoby a obchodní dům hedvábím Leiser v Berlíně nebo obchod s obuví El Greco v Paříži. V tehdejším Československu navrhla v roce 1928 obchodní dům Textilia v Moravské Ostravě, svou jedinou realizaci na našem území. Její návrhy oceňoval i odborný tisk. V roce 1930 se Frommerová se svými projekty zúčastnila výstavy Tvůrkyně (Die gestaltende Frau) ve Wertheimu. Roku 1931 se stala členkou Svazu německých architektů (Bund Deutscher Architekten) Byla činná i společensky, v časopise Tvořivá žena (Die schaffende Frau) vedla rubriku rad o bydlení.

Kvůli židovskému původu nesměla po nástupu Hitlerova režimu v roce 1933 vykonávat své povolání a byla vyloučena ze Svazu německých architektů. Mohla však ještě nějakou dobu realizovat zakázky pro zahraniční klienty. V roce 1936 emigrovala nejprve do Londýna, kde žil i její bratr s rodinou. V Anglii se jí ale nepodařilo získat klienty, důvodem bylo i to, že ji nepřijali do Královského institutu britských architektů. Proto v roce 1939 odjela do Ameriky. 

O jejím životě v USA mnoho nevíme. Od počátku 40. let projektovala v New Yorku, kde se usadila a pokračovala ve své specializaci na projektování obchodních domů a také hotelů. V červenci 1944 uveřejnil časopis Progressive architecture – pencil points její návrh klubu, na němž pracovala spolu s Paulem Bryem. Neobyčejně úzký, hluboký prostor členili architekti jednoduchými, ale přitom účinnými výtvarnými prostředky, a jeho rozměry zvětšovali světlem a zrcadlovými plochami. Dalším významným návrhem byl komplex čtyř domů pro rodiny s nižšími příjmy Quaternian House, který projektovala v roce 1948 (není jisté, zda byl realizován) a přizpůsobila ho sociálním myšlenkám Stephena Leemana.

V roce 1946 po složení zkoušek získala Marie Frommerová licenci architektky státu New York a mohla pracovat jako nezávislá architekta s kanceláří na Manhattanu. Roku 1953 se stala členkou Amerického institutu architektů (AIA). Byla také zakládající členkou organizace pro pracující ženy – Mezinárodního klubu Soroptimist (Soroptimist International Club) a členkou mezinárodního Sobotního dětského klubu (Saturday’s Children Club). Díky členství v těchto organizacích se jí podařilo v Americe prosadit. Angažovala se také jako konzultantka pro otázky urbanismu ve Španělsku. Roku 1969 ocenily její přínos architektuře noviny New York Times.

Americké projekty Marie Frommerové, koncipované od celku až k detailům nábytku, vycházely z principů nové věcnosti architektury dvacátých let 20. století v Německu. Jsou ovlivněny experimenty se světlem a volbou výrazných materiálů, tvarů a barev, snaží se o vyvolání prostorového napětí. V Americe prožila Frommerová zbytek života, nikdy se nevdala a nezaložila rodinu. Zemřela v New Yorku 16. listopadu 1976.

Seznam objektů architekta: 

- obchodní dům Textilia, třída 28. října 243/56, Ostrava-Moravská Ostrava, 1928–1929

Stavby realizované mimo Ostravu:

- Berlín, obchodní dům hedvábím Leiser, Königstrasse, dvacátá léta 20. století

- Berlín-Dahlem, obchodní dům Frankel, dvacátá léta 20. století

- Paříž-Deauville, obchod s obuví El Greco, po roce 1924

- Berlín-Wilmersdorf, hotelový dům pro svobodné ženy Villa Majestic, 1929–1930

- New York, knihovna advokátní kanceláře Mansbach&Paley, 1945

RR