Prostor v okolí dnešní třídy 28. října byl v minulosti součástí Vítkovického předměstí za Hrabovskou (Vítkovickou) branou. Zástavba této části města, respektive předměstí, byla až do druhé poloviny 19. století převážně dřevěná, více zděných domů se objevovalo až od šedesátých let 19. století. Jedno z ohnisek nové výstavby se při rozšiřování města mimo historické jádro (po zbourání zbytků městských hradeb v roce 1833) po realizaci nádraží v Přívoze soustředilo kolem nově vytyčené Nádražní ulice. Zástavba byla zpočátku poněkud chaotická, teprve roku 1898 rada města schválila plány usměrňující stavební činnost v okolí Nádražní ulice mezi Moravskou Ostravou a Přívozem a v několika ulicích vnitřního města. Západní strana Nádražní ulice se stala největší čtvrtí činžovních domů. Důležitým mezníkem byl rok 1927, kdy město vydalo ustanovení, podle něhož byli stavebníci osvobozeni na 35 let od daní, což mělo za následek největší stavební konjunkturu.

Blok domů, v němž stojí obchodní dům Textilia, se postupně formoval v průběhu druhé poloviny 19. století. Zaplnil nepravidelnou parcelu při křižovatce Nádražní ulice a třídy 28. října v sousedství Německého domu vystavěného v roce 1895. Počátkem druhého desetiletí 20. století blok tvořil nárožní obytný a obchodní dům Alfreda Schmelze (čp. 284), obytný a obchodní dům Jakoba Goldsteina (čp. 243) a budova Obchodní a průmyslové banky (čp. 241).

V březnu 1928 koupila dům čp. 243 firma Textilia, a. s., židovského podnikatele Igo Wechslera, který chtěl na místě starší dvoupatrové budovy z roku 1899 postavit zcela nový obchodní dům s textilním zbožím a konfekcí. K vypracování projektu oslovil německou architektku židovského původu Marii Frommerovou z Berlína, která navrhla budovu ve stylu art deco.

První verze projektu vznikla v únoru 1928, kdy Frommerová navrhla pětipatrovou budovu na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku, uprostřed s oválným světlíkem a dvouramenným podkovovitým schodištěm vedoucím do 3. patra. Do 4. a 5. patra, kam umístila kanceláře a provozní zázemí, vedlo jednoramenné vějířovité schodiště na pravé straně. Vstup do přízemí se nacházel jednak v exponovaném nároží, jednak v levé části přes pasáž s vitrínami. Průčelí bylo na rozdíl od interiéru velmi strohé, řešené jako rastr velkých obdélných oken. Realizované plány z července 1928 již počítaly pouze se čtyřpatrovou budovou. Oproti staršímu návrhu architektka proměnila tvar světlíku z oválného na kartušový a vějířovitá ramena hlavního schodiště, vedoucího pouze do 2. patra, přesunula do zadní části prostoru. Do 2. patra vložila mezi světlík a schodiště mezipatro s otevřeným bufetem. Od 3. patra se tvar světlíku změnil na osmihranný, do vyšších podlaží vedlo jednoduché schodiště v zadní části a také boční schodiště. Hlavní devítiosé, lehce zalomené průčelí do třídy 28. října bylo oproti prvnímu návrhu dekorativnější. Parter prolamovaly velké výkladce a dvojice vstupů. Nad výkladce byly vloženy vlysy s prolamovaným dekorem a písmeny T, nad nimi průběžná úzká profilovaná římsa s nápisy TEXTILIA nad vstupy. Patra osvětlovala obdélná, horizontálně členěná okna, ve 2.–4. patře ve vstupních osách opatřená segmentovými balkonky s kovovým dekorativním zábradlím. Celé průčelí vertikálně členily lizénové rámce, v plánech završené drobnými pyramidálními útvary, které ale nakonec nebyly realizovány, stejně jako větší pyramidy s nápisem TEXTILIA ve vstupních osách. Fasáda měla být obložena mramorem, nakonec byl použit keramický obklad. Obchodní dům dostal i tehdy moderní neonové poutače. V přízemí se nacházely prostorné prodejny látek, spodního prádla, bižuterie, cestovních potřeb, dále zde byly toalety s umývárnami, dva výtahy a pasáž. V 1. patře se prodávala dámská a pánská konfekce a byl zde bufet, ve 2. a 3. patře dětská móda, klobouky a bytový textil. Čtvrté patro sloužilo administrativě a zázemí podniku – nacházely se zde kanceláře, účtárna, telefonní ústředna, příjem zboží, vzorkovna, zkušebna a dílny.

Stavební povolení bylo uděleno 19. března 1928 a ještě v tomto měsíci se začalo se stavbou, jejímž základem byla konstrukce z křemíkové oceli z vítkovické mostárny. Kolaudace proběhla 3. července 1929, ale poté se ještě pracovalo na vnitřním zařízení. Slavnostní otevření se uskutečnilo 3. března 1930. V roce 1933 se Igo Wechsler rozhodl rozšířit obchodní dům o sousední budovu čp. 284, v níž tehdy fungovala banka. Architekti Ladislav Pokora a Josef Skala vypracovali v roce 1934 projekt na přestavbu tohoto objetu a jeho propojení se stávajícím obchodním domem. To bylo řešeno vybouráním velkých otvorů v přízemí, 1. a 2. patře. Rozšířený obchodní dům byl slavnostně otevřen 17. září 1934.

Za okupace musel majitel emigrovat do USA, ale od roku 1946 mohl začít s opravami budovy silně poškozené při bombardování Ostravy. V roce 1948 však byla firma Textilia znárodněna. V té době byl již celý blok určen k demolici, na jeho místě mělo vzniknout náměstí. To se nakonec nestalo a v letech 1957–1958 prošel obchodní dům úpravami podle projektu architekta Lubomíra Šlapety, který navrhl nový vstup s velkým rohovým výkladcem v domě čp. 284 a proměnu interiéru celého obchodního domu v pozdně internacionálním stylu, označovaném také jako bruselský styl. Využil vestavěný nábytek se světlými dřevěnými dýhami a barevnými prvky, původní zábradlí světlíku nahradil prosklenými skříňkami-výkladci na zboží. 

Prostor v okolí dnešní třídy 28. října byl v minulosti součástí Vítkovického předměstí za Hrabovskou (Vítkovickou) branou. Zástavba této části města, respektive předměstí, byla až do druhé poloviny 19. století převážně dřevěná, více zděných domů se objevovalo až od šedesátých let 19. století. Jedno z ohnisek nové výstavby se při rozšiřování města mimo historické jádro (po zbourání zbytků městských hradeb v roce 1833) po realizaci nádraží v Přívoze soustředilo kolem nově vytyčené Nádražní ulice. Zástavba byla zpočátku poněkud chaotická, teprve roku 1898 rada města schválila plány usměrňující stavební činnost v okolí Nádražní ulice mezi Moravskou Ostravou a Přívozem a v několika ulicích vnitřního města. Západní strana Nádražní ulice se stala největší čtvrtí činžovních domů. Důležitým mezníkem byl rok 1927, kdy město vydalo ustanovení, podle něhož byli stavebníci osvobozeni na 35 let od daní, což mělo za následek největší stavební konjunkturu.

Blok domů, v němž stojí obchodní dům Textilia, se postupně formoval v průběhu druhé poloviny 19. století. Zaplnil nepravidelnou parcelu při křižovatce Nádražní ulice a třídy 28. října v sousedství Německého domu vystavěného v roce 1895. Počátkem druhého desetiletí 20. století blok tvořil nárožní obytný a obchodní dům Alfreda Schmelze (čp. 284), obytný a obchodní dům Jakoba Goldsteina (čp. 243) a budova Obchodní a průmyslové banky (čp. 241).

V březnu 1928 koupila dům čp. 243 firma Textilia, a. s., židovského podnikatele Igo Wechslera, který chtěl na místě starší dvoupatrové budovy z roku 1899 postavit zcela nový obchodní dům s textilním zbožím a konfekcí. K vypracování projektu oslovil německou architektku židovského původu Marii Frommerovou z Berlína, která navrhla budovu ve stylu art deco.

První verze projektu vznikla v únoru 1928, kdy Frommerová navrhla pětipatrovou budovu na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku, uprostřed s oválným světlíkem a dvouramenným podkovovitým schodištěm vedoucím do 3. patra. Do 4. a 5. patra, kam umístila kanceláře a provozní zázemí, vedlo jednoramenné vějířovité schodiště na pravé straně. Vstup do přízemí se nacházel jednak v exponovaném nároží, jednak v levé části přes pasáž s vitrínami. Průčelí bylo na rozdíl od interiéru velmi strohé, řešené jako rastr velkých obdélných oken. Realizované plány z července 1928 již počítaly pouze se čtyřpatrovou budovou. Oproti staršímu návrhu architektka proměnila tvar světlíku z oválného na kartušový a vějířovitá ramena hlavního schodiště, vedoucího pouze do 2. patra, přesunula do zadní části prostoru. Do 2. patra vložila mezi světlík a schodiště mezipatro s otevřeným bufetem. Od 3. patra se tvar světlíku změnil na osmihranný, do vyšších podlaží vedlo jednoduché schodiště v zadní části a také boční schodiště. Hlavní devítiosé, lehce zalomené průčelí do třídy 28. října bylo oproti prvnímu návrhu dekorativnější. Parter prolamovaly velké výkladce a dvojice vstupů. Nad výkladce byly vloženy vlysy s prolamovaným dekorem a písmeny T, nad nimi průběžná úzká profilovaná římsa s nápisy TEXTILIA nad vstupy. Patra osvětlovala obdélná, horizontálně členěná okna, ve 2.–4. patře ve vstupních osách opatřená segmentovými balkonky s kovovým dekorativním zábradlím. Celé průčelí vertikálně členily lizénové rámce, v plánech završené drobnými pyramidálními útvary, které ale nakonec nebyly realizovány, stejně jako větší pyramidy s nápisem TEXTILIA ve vstupních osách. Fasáda měla být obložena mramorem, nakonec byl použit keramický obklad. Obchodní dům dostal i tehdy moderní neonové poutače. V přízemí se nacházely prostorné prodejny látek, spodního prádla, bižuterie, cestovních potřeb, dále zde byly toalety s umývárnami, dva výtahy a pasáž. V 1. patře se prodávala dámská a pánská konfekce a byl zde bufet, ve 2. a 3. patře dětská móda, klobouky a bytový textil. Čtvrté patro sloužilo administrativě a zázemí podniku – nacházely se zde kanceláře, účtárna, telefonní ústředna, příjem zboží, vzorkovna, zkušebna a dílny.

Stavební povolení bylo uděleno 19. března 1928 a ještě v tomto měsíci se začalo se stavbou, jejímž základem byla konstrukce z křemíkové oceli z vítkovické mostárny. Kolaudace proběhla 3. července 1929, ale poté se ještě pracovalo na vnitřním zařízení. Slavnostní otevření se uskutečnilo 3. března 1930. V roce 1933 se Igo Wechsler rozhodl rozšířit obchodní dům o sousední budovu čp. 284, v níž tehdy fungovala banka. Architekti Ladislav Pokora a Josef Skala vypracovali v roce 1934 projekt na přestavbu tohoto objetu a jeho propojení se stávajícím obchodním domem. To bylo řešeno vybouráním velkých otvorů v přízemí, 1. a 2. patře. Rozšířený obchodní dům byl slavnostně otevřen 17. září 1934.

Za okupace musel majitel emigrovat do USA, ale od roku 1946 mohl začít s opravami budovy silně poškozené při bombardování Ostravy. V roce 1948 však byla firma Textilia znárodněna. V té době byl již celý blok určen k demolici, na jeho místě mělo vzniknout náměstí. To se nakonec nestalo a v letech 1957–1958 prošel obchodní dům úpravami podle projektu architekta Lubomíra Šlapety, který navrhl nový vstup s velkým rohovým výkladcem v domě čp. 284 a proměnu interiéru celého obchodního domu v pozdně internacionálním stylu, označovaném také jako bruselský styl. Využil vestavěný nábytek se světlými dřevěnými dýhami a barevnými prvky, původní zábradlí světlíku nahradil prosklenými skříňkami-výkladci na zboží. 

Po roce 1989 byl obchodní dům privatizován a jeho majitel Kamil Kolek způsobil v roce 2000 nepovolenými stavebními úpravami havárii, při níž se zřítily některé konstrukce v domě čp. 284. V roce 2008 chtěla developerská firma Amadeus Real celý domovní blok začlenit do novostavby velké obchodní galerie v prostoru mezi ulicí 28. října a náměstím Edvarda Beneše, ale z projektu nakonec sešlo. Od roku 2021 probíhá adaptace budov čp. 243 a 284 pro potřeby Boutique Business Inkubator Ostravica (kanceláře, tvůrčí prostory, gastronomie, společenské a obchodní aktivity) podle projektu architekta Martina Náhlovského z architektonického studia Master Design. Při obnově se podařilo zachovat keramickou fasádu a obnovit původní členění průčelí s použitím nových oken a dveří. Obnovena byla i balkonová zábradlí s logem T. Rehabilitace se dočkala hlavní prodejní hala v parteru s ikonickým schodištěm. Nově musely být zhotoveny dřevěné části, které byly zničeny zatékáním, včetně vitrín po stranách schodišťových ramen v mezaninu. Druhotné konstrukce zábradlí vymezujícího prostor světlíku byly nahrazeny celoskleněnými zábranami doplněnými kovovým madlem. Střecha světlíku byla se souhlasem památkové péče vysunuta až nad kancelářská podlaží. 

RR