V roce 1893 byl schválen Sitteho regulační plán pro nové centrum města a obec ihned začala s prodejem jednotlivých parcel určených soukromé výstavbě. Kupovali je jak jednotlivci, tak stavební firmy, které pak hotové stavby prodávaly nebo pronajímaly. Zatímco v první etapě (kolem roku 1895) vznikaly jednopatrové domy (tento minimální počet podlaží byl jednou z podmínek pro stavebníky ze strany obce), v druhé fázi, v posledních letech 19. století, se zejména kolem náměstí a v Nádražní ulici začaly prosazovat domy dvoupatrové. Ovšem kvůli poddolování se tehdy zde jednalo o maximální výšku, ačkoli na Moravě bylo možné stavět i domy třípatrové. 

Dvoupatrový dům si na náměstí postavil i hutní technik, ředitel Donnersmarckovy válcovny zinku v Přívoze Karl Hitzigrath (1846–1907). Hitzigrath, původem z Pustých Jakartic, patřil k předním občanům Přívozu. Od huťmistra se vypracoval až na centrálního ředitele Akciové společnosti rakousko-uherských válcoven zinku, kterým byl jmenován v roce 1899. Od roku 1889 zasedal v obecním výboru a obecní radě Přívozu, kde se věnoval školským, živnostenským a právním záležitostem. Byl také členem správní rady Obchodní a průmyslové banky v Moravské Ostravě a členem ředitelství spořitelny v Přívoze. Angažoval se i ve vedení moravskoostravské evangelické církve. 

Hitzigrath zakoupil parcelu v severní části budoucího městského centra již v roce 1894, ale se stavbou domu podle projektu ostravského architekta a stavitele Felixe Neumanna začal až o čtyři roky později. Neumann, který studoval architekturu na vídeňské technice u Heinricha von Ferstela, v Přívoze projektoval několik novostaveb a vnesl do zástavby nově vznikajícího města secesní prvky. Platí to i pro Hitzigrathův nájemní dům, jehož realizovaná varianta se poněkud liší od Neumannova návrhu ze srpna 1898. 

Parter se středním vstupem člení pásová rustika a od patra ho odděluje průběžný balkon s kovovým zábradlím, který propojuje postranní dvoupodlažní arkýře na konzolách. Obě patra Neumann pročlenil plochými pilastry a završil korunní římsou na konzolách, která nad střední partií se sdruženými okny (v návrhu okna jednoduchá) vybíhá do trojúhelného štítu (v návrhu se počítalo s půlkruhovým) a nad arkýři ji zdobí atiky (v návrhu s vázami). Vlys pod římsou je prolomen kruhovými okénky podkroví. Toto průčelí komponované ještě v duchu historismu tradičně symetricky pokryl architekt vegetabilním secesním štukovým dekorem – v rámování oken, na podokenních parapetech, ve štítu, ve vlysu pod římsou, „zavěšený“ z hlavic pilastrů nebo v motivech kovaných zábradlí balkonů. Dispozice na půdorysu písmene U je symetrická, dvoutraktová, respektive v krátkých bočních křídlech jednotraktová, s dvojicí postranních schodišť do pater. V každém podlaží byly situovány čtyři byty (dva a dva zrcadlově komponované) s pokoji orientovanými do náměstí (v případě bočních křídel do dvora) a s příslušenstvím v nádvorním traktu. Kromě řešení průčelí a dispozice se dochovaly i původní secesní dveře hlavního vstupu.

RR