Domy, které vznikaly v Přívoze po schválení Sitteho regulačního plánu v roce 1893, byly v první etapě (kolem roku 1895) jednopatrové, na přelomu 19. a 20. století se ale začaly stavět domy dvoupatrové. Náměstí a Nádražní ulici zaplnily obvykle nájemní domy s obchodem (provozovnou) v parteru a byty v patrech, v řadové zástavbě, což byla jedna z podmínek daných při prodeji stavebního místa. Soukromí zájemci o parcely nově vznikajícího centra města pocházeli z Přívozu, ale i z okolních obcí. Wilhelm Wittek, který si zakoupil nárožní pozemek na Nádražní ulici na samém okraji regulovaného prostoru, byl obchodníkem s lomovým kamenem z Koblova. Svůj dům si nechal navrhnout od moravskoostravského architekta a stavitele Felixe Neumanna. 

Neumann, který prošel studiem na vídeňské technice u Heinricha von Ferstela, pojal stavbu v intencích vídeňského baroka. S trojúhelnou parcelou sevřenou v ostrém úhlu ulicemi Nádražní a Mariánskohorskou se architekt vypořádal symetricky řešeným objektem na půdorysu písmene V. Jeho nárožní polohu akcentoval zaobleným nárožím s dvojicí arkýřů na volutových konzolách a se zvoncovitou střechou. Tuto část člení v patrech vysoký iónský sloupový řád nesoucí širokou římsu s masivní atikou, zdobenou balustrádou, a s vikýři s oválnými okénky a segmentově vypjatými štíty. Bohatý barokizující štukový dekor s kartušemi, maskarony a vegetabilními motivy je soustředěn pod obloukově vypjaté a záclonové nadokenní římsy prvního patra a podokenní parapety. Dům má dvoutraktovou dispozici s centrálním trojramenným schodištěm s dochovaným kovovým zábradlím. Byl přístupný z nároží a z ulice Nádražní, kde se dochovaly původní vstupní dveře. Zaoblené nároží sloužilo v parteru jako obchod, zbylou část zabíraly další obchodní místnosti, sklady a dvoupokojový byt. Celé první patro zabíral velkorysý pětipokojový byt majitele s šatnou, kuchyní, koupelnou, toaletou, pokojem pro služku a kanceláří, v druhém patře se nacházely dva třípokojové byty s kuchyní a příslušenstvím.

V roce 1928 bylo přistavěno podkrovní polopatro. Při úpravách v druhé polovině 20. století zanikly některé prvky, například vikýře nad rizality, štukový dekor a vázy na atice. Již v roce 1918 byla odstraněna busta Františka Josefa I. v oválné nice nad středním oknem v nároží. Plastika mocnáře byla při nedávné opravě nahrazena antikizující ženskou bustou.

RR