Nynější část sídliště podél Výškovické ulice, vymezená na severu silnicí pro motorová vozidla Rudná a dále zástavbou podél ulic Volgogradské a Svornosti, představuje pokračování původního jádra sídliště, které vznikalo kolem náměstí Slovenského národního povstání. Vzorné sídliště u Bělského lesa, přejmenované v rámci stalinizace společnosti v roce 1950 na Stalingrad, prodělalo několik etapových změn, souvisejících s proměnami architektury a politiky. Na zmíněný celek, založený na funkcionalistických principech a následně přetvořený v duchu socialistického realismu, navázala na konci 50. let další etapa, z níž se zformovalo samostatné sídliště. Jeho název byl zpočátku odvozen od oficiálního názvu původního celku, takže se označovalo jako Stalingrad II, avšak v souvislosti s destalinizací a otevřenějším přístupem se následně užívalo pojmenování Bělský les, Jižní město nebo též Nový Zábřeh. Původní jádro vsi Zábřehu nad Odrou se nachází severně od zmíněné lokality. Její osu představuje Výškovická ulice mezi silnicí Rudnou na severu a drobnou venkovskou zástavbou Výškovic na jihu. Jádro tvoří prospekt Výškovické ulice se zachovanou lipovou alejí bývalé silnice mezi Zábřehem nad Odrou a Výškovicemi. K této ose projektanti připojili zemědělské pozemky západně od Výškovické ulice, kde vyměřili ulici Volgogradskou. Na jihovýchodě zase ulicemi Kosmonautů, Patrice Lumumby a Svornosti provázali s Výškovickou ulicí území směrem k Bělskému lesu, jež tvoří zelené rekreační zázemí jak pro nejstarší část sídliště, tak pro urbanistický soubor Nový Zábřeh. Tím se jim podařilo využít pro hromadnou bytovou výstavbu zemědělské pozemky v jihozápadní části zábřežského katastru na terase nad údolím řeky Odry. Projekt vycházel ze záměru směrného plánu Ostravy z roku 1955, na němž pracoval tým pod vedení architekta Vladimíra Meduny (1909–1990) a posléze jeho následovníka Rudolfa Spáčila (1922–?). Jeden ze závěrů směrného plánu stanovil potřebu více se soustředit na bytovou výstavbu v jižní části Ostravy. Plán Nového Zábřehu počítal s tím, že zde získá bydlení 21 600 obyvatel. Hlavní osu sídliště tvoří již zmíněná Výškovická ulice s páteřní tramvajovou dopravou. Z ní vybíhá k západu zhruba uprostřed zástavby Volgogradská ulice, která se stáčí k jihu a na jihozápadním okraji sídliště se zase k Výškovické ulici vrací. Stavět se sídliště počalo v roce 1959 jižně od již vystavěného sídliště Stalingrad směrem k Bělskému lesu. Na jaře 1960 se pokročilo k výstavbě panelových domů řady G57 v polootevřených blocích. Právě ve druhé polovině 50. let se postupně najíždělo na panelové systémy, začaly totiž fungovat nedávno zakoupené panelárny a produkce počítala s hromadným uplatněním panelové technologie. Prefabrikace a masové užívání typových projektů však vedly k nezamýšlené monotonii, charakteristické především pro architektonicky nepropracovaná sídliště a to nejen v případě panelové výstavby. Zmíněné polootevřené dvory vymezené panelovými domy G57 vznikaly podél ulice Svornosti i podél Volgogradské ulice. Jelikož již v 60. letech se objevila kritika zmíněné fádnosti zástavby, přikročili projektanti k dotvoření částí sídliště novými dominantami. V případě okolí Výškovické ulice se proto uplatnily krajské, respektive oblastní systémy panelových domů G-OS a V-OS, umožňující výstavbu vyšších objektů, přesahujících stávající nižší panelové domy. Kombinované věžové panelové domy V-OS, spojující vnitřní železobetonové jádro s panelovou konstrukcí obytné části domu, projektanti soustředili do souborů. Jeden vznikl u přestupního uzlu nazývaného Zábřeh vodárna a tvoří jej trojice věžových domů, vymezená deskovými domy G-OS. Obdobná skupina tří domů V-OS vznikla mezi ulicemi Patrice Lumumby, Kosmonautů a Krasnoarmejců. Druhý ze zmíněných typů panelových domů G-OS využili projektanti jednak v případě podélné zástavby ve Výškovické ulici a dále v případě skupiny čtyř osmipodlažních deskových domů situovaných kolmo na Výškovickou ulici. Vytvořili z nich vertikální dominanty, umístěné za horizontálním protáhlým objektem občanské vybavenosti zvaným Kotva. Tuto budovu občanské vybavenosti, původně dotvářenou brutalistickými betonovými reliéfy sochaře Václava Uruby a brutalistickými obklady z říčních valounů, navrhl architekt Bronislav Firla (1924–2019). Jeho dílem je též další objekt vybavenosti sídliště v podobě kina Luna, dokončeného v roce 1970. Tato stavba se také svým výrazem inspirovala brutalismem, postupně však byla přetvořena a v nedávné minulosti architektonicky upravena podle návrhu Projektstudia architekta Davida Kotka. Téměř naproti kinu se nachází ještě jedna důležitá architektonicko-urbanistická součást sídlištní zástavby v podobě Hotelového domu mladých hutníků podle projektu architekta Jana Chválka (1925–1982). Tento objekt tvoří vertikální osu horní části sídliště, neboť jde o nejvyšší stavbu, navíc umístěnou na vyvýšeném místě a diagonálně orientovanou vůči pohledové ose vedené Výškovickou ulicí ze severovýchodního okraje sídliště. Díky tomu tvoří pohledovou dominantu v hlavní ose sídlištní zástavby. Důležitou součástí sídliště jsou i školská zařízení, například školské areály severně od ulice Volgogradské, základní škola u ulice Kosmonautů či na ulici Volgogradské. Jedná se o pavilonové stavby, převážně již přestavěné a upravené aplikací kontaktních zateplovacích systémů, avšak přesto dobře dokládající způsob architektonického uvažování 60. let minulého století. Sídliště Nový Zábřeh v jižní části Ostravy (Ostrava-Jih) představuje kvalitní příklad pozdního internacionálního stylu. Vzhledem k tomu, že celek vznikal až do konce 60. let minulého století, uplatnily se při řešení některých objektů nejen principy a prvky pozdního internacionálního stylu, ale též brutalismu. Týká se to jak použití pohledového betonu, zvláště v případě sochařských reliéfů Václava Uruby, tak i obkladů z kamenných valounů na objektu Kotvy nebo u některých panelových bytových domů (např. jimi byly obloženy sokly věžových domů V-OS v ul. Patrice Lumumby). Součástí sídliště se staly i další výtvarné realizace, například ve vazbě na objekt Kotvy (Václav Uruba, Otto Cienciala, Miroslav Karpala ad.), v rámci budovy kina Luna (Lumír Čmerda, Drahoslav Beran ad.), v interiérech hotelového domu a sousední restaurace či v areálech škol (Jiří Babíček, Karel Vávra, Jiří Myszak, Vladislav Gajda, Radim Ulmann). S ohledem na novější úpravy po roce 2000 se i zde uplatnily kontaktní zateplovací systémy, a to bez ohledu na původní architektonické řešení pláště panelových domů, fasády škol a dalších veřejných budov. Ani další sochařské a architektonické prvky včetně těch brutalistických nebyly doceněny, takže při opravách a přestavbách byly postupně zlikvidovány a nahrazeny utilitárními zásahy. Výraznější architektonická proměna se týkala prostoru mezi zábavním centrem Alexandria a jihozápadním křídlem Kotvy v místě, kde vznikl kostel zasvěcený sv. Duchu podle návrhu brněnského architekta Marka Štěpána (1967), původem z Frýdku-Místku. Symbolicky pojatý tvar oválu, vystupujícího z podnože čtvercového půdorysu a dotvářený hranolovou věží, představuje novou dominantu této části sídliště. V současnosti se připravuje projekt náměstí, které přetvoří veřejný prostor mezi kostelem a Výškovickou ulicí, a završí tak přestavbu zmíněného prostoru. 

MSt