Součástí občanské vybavenosti třetí etapy výstavby sídliště v Ostravě-Zábřehu, tehdy označovaného také jako Nový Zábřeh, se stalo kromě Hotelového domu mladých hutníků a dvoupodlažního objektu Kotvy, sdružujícího obchodní provozovny a pohostinské zařízení na západní straně Výškovické ulice, také kino Luna, situované na východní straně téže ulice v prostoru naproti volnému území mezi hotelovým domem a objektem Kotvy. Projekt kina Luna vypracoval Stavoprojekt Ostrava, konkrétně projekt řešil architekt Bronislav Firla (1924–2019) z Ateliéru 2, interiéry navrhoval architekt Václav Šafář (1942–2019). Zatímco blok zvaný Kotva dostal podobu nízkopodlažní horizontálně protáhlé zástavby na půdorysu L, kino Luna propojené s obchodními provozovnami a s gastronomickým zařízením bylo začleněno do dvoupodlažní části objektu v západním segmentu budovy. Objekt členilo ve východní části obdélné nádvoří, které doplňoval ochoz v patře. Nádvoří bylo přístupné ze severní strany pasáží a z jižní strany průchodem mezi hmotami objektu. Do prostoru zmíněného nádvoří byly soustředěny provozovny občanské vybavenosti, avšak při přestavbě objektu byl dvůr zastavěn pro potřeby provozovny supermarketu Billa, čímž zanikla určitá část hmotového rozdělení budovy. Kino tvoří samostatnou část v západním traktu. Hmota promítacího sálu je dobře patrná při pohledu na jihozápadní nároží. Ze západního uličního pohledu pak kino vytváří jižní polovinu hlavního průčelí budovy. Zatímco parter sestával z prosklené stěny se vstupy do zázemí kina, v patře vystupovala před líc průčelí hmota samotného sálu, respektive prostoru pro techniku promítání a hlediště kina. Tato část byla zdůrazněna obkladem břidlicovými deskami, posléze nahrazenými kovovými lamelami. Objekt se obracel, jak již bylo uvedeno, svým západním průčelím do prostoru Výškovické ulice s parkovou úpravou. V předprostoru se nacházela kašna s vertikální kovovou plastikou od Lumíra Čmerdy, architektonicky upravená Bronislavem Firlou, autorem projektu kina. Architekt Svatopluk Batík popsal kino na stránkách časopisu Československý architekt v roce 1972 takto: „Kino Luna představuje jednu z nejlepších realizací Stavoprojektu v Ostravě v oboru individuálních staveb občanské vybavenosti. Prováděcí projekt byl zpracován v roce 1967 a realizace probíhala během tří následujících let. Objekt byl uveden do provozu v září 1970 a vyhlášen jako stavba vzorné kvality. V socialistické soutěži Stavoprojektu v Ostravě byla stavba vyhlášena jako nejlepší realizace roku 1970 v oboru občanských staveb.“ Následně Batík pokračoval popisem samotné budovy: „ze vstupní haly vybavené prokládací šatnou, umožňující plynulý jednosměrný provoz diváků, je přístup do prodejny cukrovinek. Z foyer ve 2. podlaží je možný vstup do sálu kina i do kavárny. Prodejna cukrovinek i kavárna mají ještě samostatné vstupy přímo zvenku. Řešení interiérů bylo zaměřeno na vytvoření prostředí shodného s funkcí i náplní jednotlivých prostorů a na zajištění normou předepsaných akustických podmínek v sále tak, aby pozornost diváků byla soustředěna pouze na promítaný obraz. Volba kvalitních obkladových materiálů, výrazné barevné řešení, jednoduché tvary nábytku s vhodně doplňujícími výtvarnými díly podporují celkový architektonický účin. Architektonické pojetí objektu je těsně spjato s jeho posláním. Z jednoduše členěné hmoty je vysunut sál kina, který svými dynamickým tvarem podtrhuje náplň objektu. Velmi výrazně působí kontrast zasklených ploch se stěnami ať už obloženými břidlicí, nebo upravenými omítkou (PÚP).“ V závěru textu se věnuje podmínkám promítání a vlastní promítací technice: „Promítací blok byl navržen podle současných požadavků kinotechniky, navíc je vybaven nákladním výtahem. Regulace obrazu i zvuku se koná přímo v prostoru sálu z ovládací skříně mezi sedadly.“

Nynější podoba Kina Luna doznala řady změn. Netýká se to jen odlišného pojetí předprostoru, jenž je výsledkem úprav podle návrhu architektonického ateliéru Projektstudio architekta Davida Kotka. Součástí celku jsou kovové vertikální prvky bývalé kašny a červený polyuretanem upravený zvlněný terén podle nového návrhu. Samotný objekt kina si ponechal podobu dvoupodlažní stavby, přestavbou pozměněné do podoby nepravidelného obdélného půdorysu s pozůstatky původního a následně zastavěného atria ve středním traktu. Ve východním křídle byly situovány služby, v severozápadní části hlavního křídla v patře bar s pásovými okny a výhledem do prostoru Výškovické ulice. V jihozápadní části s proskleným parterem do ulice jsou umístěny vstupní prostory kina, kavárna a v patře dominující hmota promítacího sálu, respektive jeho promítací část. Ta byla původně obložena břidlicovými deskami, nyní ji pokrývají vertikální lamely ve střídavě bílé a červené barvě. Původní břidlicový obklad byl kvůli nestabilitě záhy nahrazen eloxovaným hliníkovým plechem hnědé barvy. V současnosti je obklad proveden v páskovaném světle-tmavém lamelovém rastru.

Kino Luna představovalo ve své době kvalitní architekturu pozdního internacionálního stylu, založenou na architektonickém vyjádření funkčního uspořádání. Jednalo se o nejmodernější kinosál v tehdejší Ostravě se širokoúhlým plátnem. V roce 2005 se podařilo kino modernizovat a vybavit jej digitálním procesorem Dolby Digital. Následně dostalo nové plátno a oponu. Sál tak může sloužit nejen k promítání filmů, ale také k pořádání kulturních akcí, přednášek a prezentací a jako centrum komunitního života v jihozápadní části městského obvodu Ostrava-Jih. Stavební zásahy včetně zastavění vnitřního nádvoří nebo oplocení a celkové pojetí zásobovacích prostor u východního průčelí objektu však představují svým utilitárním řešením negativní intervence, degradující architektonický výraz objektu a jeho bezprostředního okolí. Navzdory těmto více či méně reverzibilním zásahům představuje trvale cennou součást zdejší zástavby a příkladná rehabilitace by mu vrátila jeho architektonické hodnoty. V současnosti (2025) je Kino Luna společně s Kinokavárnou, nacházející se v centru Ostravy, posledním samostatně fungujícím kinem v tomto třetím největším městě České republiky.

MSt