Až do roku 1848 poddanská ves Přívoz náležela městu Moravské Ostravě a teprve v následujících desetiletích se emancipovala od vlivu většího souseda, s nímž má společnou hranici na jižní straně svého katastru. Vzrůst významu Přívozu souvisel s rozvojem železnice. V roce 1847 byla totiž v jižní části katastru zprovozněna železniční stanice Severní dráhy císaře Ferdinanda a z Přívozu se postupně stala důležitá dopravní křižovatka. Právě v této stanici se na páteřní trať Předlitavska, spojující Vídeň s Rakouským Slezskem a Haličí, v lednu 1871 napojila Ostravsko-frýdlantská dráha směřující do podhůří Moravskoslezských Beskyd. Rozvoj železniční sítě ve druhé polovině 19. století zároveň podnítil nebývalý růst obce. Jestliže v roce 1843 žilo na katastru Přívozu 424 obyvatel, v roce 1900 vzrostl jejich počet na 10 873. Vzhledem k nárůstu provozu na železnici, bezprecedentnímu demografickému rozvoji a průmyslové výrobě se představitelé Přívozu rozhodli na počátku devadesátých let 19. století, že nechají zpracovat regulační plán nového centra Přívozu. Zamýšleli ho vytvořit na dvou pozemcích poblíž železniční stanice. Do té doby představovala centrum obce pouze ulicová zástavba podél silnice z Moravské Ostravy směrem k hranici s Pruskem na řece Odře. Dvě varianty regulačního plánu nového centra od místních stavitelů zaslala obec k posouzení tehdy již proslulému vídeňskému architektovi a urbanistovi Camillovi Sittemu (1843–1903). Ten se stal známým mezi odborníky a zčásti i mezi laiky v roce 1889 vydanou knihou Stavba měst podle uměleckých zásad, v níž se srozumitelnou formou vyjadřoval k problematice plánování měst a nových městských čtvrtí. Současně zde řešil otázku, jak zajistit, aby nová výstavba splňovala nejen ekonomické, zdravotní a dopravní požadavky, ale byla také umělecky hodnotná a uchovávala estetiku historických měst. Sitte se rozhodl, že kromě posudku obou návrhů na nové centrum Přívozu obci nabídne své služby a zmíněný regulační plán sám navrhne. Vedení obce s tím souhlasilo. Mezi léty 1893 a 1895 Camillo Sitte regulační plán zpracoval na základě idejí, které zformuloval ve výše zmíněném spise. Rozvrhl jej na dva předem určené trojúhelníkové pozemky, rozdělené úhlopříčně vedenou Nádražní ulici spojující Moravskou Ostravu s přívozským železničním nádražím. V ústřední části severně situovaného trojúhelníku umístil obdélné náměstí, v současnosti nesoucí jméno Svatopluka Čecha, které orientoval kratší stranou podél Nádražní ulice a delší stranou směrem k severní části pozemku. Zatímco jižní stranu náměstí zformova z nájemních domů plánovaných podél Nádražní ulice, na protilehlou severní stranu situoval nový farní chrám a faru. Kromě Nádražní ulice nechal do prostoru náměstí vyústit ulici Chopinovu z jihu, z východu ulici Libušinu a ze severozápadu u fary ulici Wattovu. Sitteho specifickým urbanistickým motivem bylo trasování ulic, resp. jejich zalomení nebo zatočení. Tímto způsobem chtěl utvářet průběh ulic tak, aby se kumulovala prostorová energie místa a zabránilo se jejímu úniku z prostředí náměstí otevřenými ulicemi do prázdna. Cílem bylo vytvořit dopravně prostupné, ale zároveň vizuálně a prostorově uzavřené celky, které by svým výrazem odpovídaly náměstím a ulicím v historických městech. V odborné literatuře se pro takto trasované uliční koridory užívá také termín turbínová ulice. Zmíněné turbínové ulice se uplatnily nejen v regulačním plánu Přívozu, ale i Mariánských Hor nebo Hrušova, na němž Sitte spolupracoval se svým synem Siegfriedem. Nové centrum Přívozu začalo vznikat podle Sitteho regulačního plánu v polovině devadesátých let 19. století. V letech 1895–1897 byla podle jeho návrhu postavena budova radnice (nyní sídlo Archivu města Ostravy, Špálova 450/19) a mezi lety 1895 a 1899 nový kostel v duchu pozdního historismu, zasvěcený Neposkvrněnému početí P. Marie. V jeho sousedství naplánoval Sitte historizující objekt fary. Nájemní domy v území zastavovaném podle Sitteho regulačního plánu vyrůstaly podle návrhů na Ostravsku působících architektů a stavitelů. Na počátku výstavby to byly zděné jednopatrové domy, na konci devadesátých let 19. století se stavěly již domy dvoupatrové a koncem prvního desetiletí 20. století vyrůstaly v novém centru Přívozu největší objekty o třech patrech. Převažovaly domy řešené ve stylu pozdního historismu s novorenesančními i novobarokními prvky a secese v modech od rané vegetabilní až po pozdní klasicizující secesi. Nejvýrazněji se zde uplatnil architekt a stavitel Felix Neumann z Moravské Ostravy, který kromě několika nájemních domů podél Nádražní ulice a na náměstí navrhl i přívozskou synagogu, postavenou v Hlávkově ulici. Zástavba této části Přívozu byla dokončena před vypuknutím první světové války. V meziválečném období se změny týkaly spíše okolí nového přívozského centra. Druhá světová válka znamenala počátek úpadku této části Ostravy. Zdejší synagoga byla zničena nacisty v roce 1939 a holocaust znamenal ztrátu části zdejších obyvatel. Další tragickou proměnu představoval i odsun německého obyvatelstva a následná konfiskace majetku zbylých obyvatel po komunistickém převratu. Přívoz, stejně jako jiné části Ostravy, měla čekat asanace. Celá čtvrť postupně chátrala, proto se v 70. letech začala plánovat radikální přestavba jejího centra. Asanace se částečně uskutečnila právě v průběhu 70. let, kdy byla zbořena převážná část nájemních domů podél Mariánskohorské ulice. V průběhu 70. a zejména 80. let minulého století se v souvislosti s postmoderním obratem v tehdejší světové architektuře a urbanismu počaly prosazovat myšlenky zdůrazňující hodnoty historizující a secesní architektury i tvorby samotného Camilla Sitteho i v českém prostředí. Nejvýraznější objekty této části města – kostel, radnice, fara, nejvýznamnější nájemní domy – byly v 80. letech minulého století postupně navrženy k ochraně jako kulturní památky. Teprve v roce 2003 se podařilo prohlásit centrum Přívozu v hranicích regulačního plánu Camilla Sitteho za městskou památkovou zónu. Na to navázala v roce 2004 obnova náměstí Svatopluka Čecha včetně dlažby a mobiliáře. Paralelně s tím se uskutečnila památková rehabilitace průčelí řady nájemních domů, některé z nich byly opraveny celkově, ale tento proces není ani v současnosti zdaleka u konce. Urbanistické a architektonické řešení této části Přívozu představuje cenný doklad stavby měst podle idejí Camilla Sitteho, jednoho z význačných evropských urbanistů přelomu 19. a 20. století. Zároveň jde o příklad místní stavební a architektonické kultury té doby, formované v intencích pozdního historismu a secese. V současné době je tato oblast rovněž dokladem významné role památkové péče při uchovávání architektonického, urbanistického a historického dědictví mezinárodního významu. 

MSt