Zástavba druhého obvodu Ostravy-Poruby navazuje svou koncepcí na teze socialistického realismu a na klasickou tradici, zdůrazněnou příklonem stalinského Československa k socialistickému realismu po vzoru tehdejší sovětské architektury. Urbanismus s důrazem na symetrii a ortogonální systém odpovídá i obdélnému vymezení území sídliště. Z jižní strany tvoří hranici druhého obvodu zástavba podél Hlavní třídy, ze západní strany bloky podél třídy 17. listopadu, od severu pak hranice probíhá Opavskou třídou a z východu Porubskou ulicí. Plán počítal s tím, že tento obvod bude mít 3 565 bytů pro 15 000 obyvatel. Urbanistická struktura je založena na okružních komunikacích, sdružujících hlavní podíl dopravy, průběžných ulicích, procházejících sídlištěm (ul. Havanská, Bohuslava Martinů) a soustřeďujících dopravu mířící přes sídliště, a pak na ulicích, určených k dopravě místní (ul. Dvorní, Jindřicha Plachty, Pionýrů, Školní). Podél komunikací jsou zelené pásy a výsadba stromů, travnaté plochy se nacházejí i ve vnitroblocích. Nejvýraznější prvek zeleně představuje Havlíčkovo náměstí s chodníky lemovanými stromovými alejemi a velkým podílem travnaté plochy uprostřed parku. Struktura zástavby je založena na okrskové skladbě. Základní okrsky jsou rozmístěny po stranách sídliště. Uprostřed se nachází velký park zvaný Havlíčkovo náměstí. V západní části tohoto ozeleněného veřejného prostoru je umístěn věžový dvojdům s objektem občanské vybavenosti (Havlíčkovo náměstí 741/11, 12). Tento nejvyšší bytový dům Poruby, vystavěný v letech 1958 až 1962, tvoří závěrečný, devátý okrsek zástavby druhého obvodu označovaný též zkratkou OK9. Jednalo se o experimentální stavbu ze železobetonu, odlévaného do bednění. Ostatní okrsky jsou tvořeny typovými domy T15, T16, T17, budovanými z cihel, cihelných bloků a prefabrikátů. Prefabrikáty se používaly v podobě železobetonových překladů, schodišťových ramen, železobetonových nosníků krovů nebo prefabrikovaných částí umělecké výzdoby domů na Hlavní třídě v podobě kanelovaných dříků polosloupů a volutových hlavic. Z architektonického hlediska je v utváření jednotlivých objektů sídliště patrné, že vznikalo v období destalinizace ve druhé polovině 50. a na počátku 60. let minulého století. Zatímco domy na severní straně Hlavní třídy se ještě vyznačují řešením v duchu klasické tradice a palladiánské architektury s vysokým sloupovým řádem, domy na Alšově náměstí s ústředním polyfunkčním domem Centrum (Alšovo náměstí 691/4) podle návrhu architektů Zdeňka Strnadela a Jiřího Petrusiaka mají již výraz odpovídající nástupu pozdního internacionálního stylu do českého prostředí. Podobně řešení dvou školních areálů na východním okraji sídliště u Porubské ulice 831/10 a 831/12, utvářených ve vzájemném zrcadlové symetrii a dokončených v roce 1958, vychází ještě z tradicionalismu socialistického realismu. Naproti tomu poslední okrsek OK9 a výše zmíněný dvojdům odpovídá nástupu pozdního internacionálního stylu včetně prvků a detailů vycházejících z bruselské variety tohoto módu. Podobně jako v architektuře se i ve výtvarném umění v druhém obvodu projevily tendence druhé poloviny 50. let, související s odklonem od socialistického realismu zpět k moderní tradici českého výtvarného umění a k reflexi širšího dobového uměleckého vývoje. Socialistický realismus doznívá ve figurách žáků a žákyň nad vstupem do objektu základní školy v Porubské ulici. Markantnější posun k modernímu výrazu se projevil nejen v architektonickém řešení některých částí sídliště, jakým bylo Alšovo náměstí nebo zástavba okrsku OK9, ale i v případě určitých uměleckých děl. Týkalo se to již pojetí reliéfu Kosmický věk od sochaře Vladimíra Navrátila na průčelí domu Centrum na Alšově náměstí, kde se kromě klasických figurálních motivů objevují jako důležitá součást kompozice expresivně pojaté prvky reprezentující průmysl i výrobu energie. Tamtéž jsou pod korunní římsou domů umístěné civilistní figurální reliéfy od Vladimíra Relicha. Nejvýrazněji se tehdejší vývoj ve výtvarném umění projevil ve dvou abstraktních reliéfech od Jaroslava Brože, umístěných nad vchody do věžového dvojdomu na Havlíčkově náměstí. Tamtéž se také nacházela kašna, vytvořená ve spolupráci architekta Ivo Klimeše a sochaře Vladislava Gajdy. Kašna byla dokončena koncem 60. let a Gajda pro ni vytvořil plastiku zvanou Vertikála, řešenou jako svazek trubek z nerezové oceli. Plastika zůstala zachována, bazén kašny byl však zasypán a v současnosti je zatravněn. Závěrem lze konstatovat, že druhý obvod představuje završení etapy spadající do období socialistického realismu a zformování přechodového období mezi socialistickým realismem a nástupem pozdního internacionálního stylu. Zatímco první obvod se soustřeďoval na zastavění území superbloky jednotlivých okrsků, v druhém obvodu se projektanti zaměřili na utváření okrskové zástavby po obvodu sídliště a na vytvoření velkého parku uprostřed sídliště. Kvalita druhého obvodu spočívá v jednotném pojetí celku, racionálním rozvržení uliční sítě a důrazu na zeleň, z něhož plyne i rekreační potenciál zástavby. Určité omezení představuje unifikovaná skladba bytů s důrazem na menší bytové jednotky a také řešení dopravní infrastruktury. Navzdory těmto limitům byl druhý obvod vytipován k památkové ochraně. Městská památková zóna Ostrava-Poruba, zahrnující i tento obvod, byla vyhlášena Ministerstvem kultury České republiky v roce 2003.

MSt