Změny v utváření sídlišť signalizuje zčásti již zástavba druhého obvodu, takže řešení třetího obvodu reflektuje zmíněné změny od tradicionalismu socialistického realismu směrem k pozdnímu internacionálnímu stylu ještě výrazněji. Zároveň společně s prvním a druhým obvodem zůstává třetí obvod založen na ortogonálním uličním systému s obvodovými komunikacemi pro průjezdnou dopravu a s vnitřními ulicemi a náměstími pro dopravu lokální a pro místní obyvatele. Důraz byl i zde kladen na symetrické uspořádání zástavby a akcenty v podobě bytových domů a pavilonů občanské vybavenosti. Projekt třetího obvodu vznikal v ateliéru A2 Krajského projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic (též Stavoprojekt Ostrava) od poloviny padesátých let 20. století pod vedením architektů Miloslava Čtvrtníčka, Čeňka Vorla a dalších. Třetí obvod byl koncipován pro téměř 20 000 obyvatel, jimž mělo sloužit 4 848 bytů. Střetává se zde urbanistická koncepce předchozího období s novějšími urbanistickými i technologickými postupy, takže sídliště můžeme považovat stále ještě za přechodovou realizaci mezi klasicizující koncepcí s historizujícími prvky a novějšími vývojovými i stylovými přístupy pozdního internacionálního stylu. Hranice sídliště je v tomto případě od předešlých dvou starších obvodů členitější, protože soubor sousedí na jihozápadě s pohotovostním hornickým sídlištěm (ul. Skautská) a na západě s prvním a druhým obvodem (ul. Porubská). Zato hranice se čtvrtým obvodem na severu probíhá Opavskou třídou a v případě pátého obvodu na východní straně tvoří hranici ulice Francouzská. Projektování i výstavba třetího obvodu spadá do období nástupu panelové technologie. Proto se již v jeho zástavbě setkáváme s panelovými domy G57, a to v jeho severozápadní části při křižovatce ulice Porubské s Opavskou třídou. Dále se například podél Hlavní třídy uplatnily typové blokopanelové domy T02-B a T03-B. Urbanistická skladba ještě opakuje systém polouzavřených superbloků. Vzhledem k uplatnění panelových soustav se zde již projevuje nemožnost vzájemně domy provázat v místech zalomení bloků, takže se na nárožích objevuje zakončení domů slepými štítovými stěnami. Totéž platí například pro zkoseně situované domy v místě křížení Hlavní třídy a Francouzské ulice. Tyto na koso situované objekty sousedí s řadovou zástavbou a na styku obou bloků jsou slepé štítové fasády. Jak napsal o zástavbě třetího obvodu architekt Miloš Bartoň, obvod „… je urbanisticky koncipován již poněkud volněji a taktéž architektonické prostředky jsou úměrnější, což hlavně u výstavby na Leninově třídě je ku prospěchu kompozice tohoto hlavního bulváru“. Zároveň pochválil pavilony pro obchody a služby čili dobovou terminologií objekty občanské vybavenosti, když o nich uvedl, že „[v]elmi šťastně jsou řešeny objekty vybavenosti třetího obvodu v architektonickém výrazu i skladbě hmot“. Týkalo se to především patrových pavilonů na Hlavní třídě. Zatímco bytové domy mezi prvním a druhým obvodem mají obchodní parter, ve třetím obvodu se uplatnil jen u bytových domů v západní části tohoto bulváru. Naproti tomu ve střední části a v části východní Hlavní třídy byl využit princip pavilonů. Hranolové patrové objekty vznikly u Nezvalova náměstí a také u ulice Ľudovíta Štúra. Jihovýchodní část zástavby třetího obvodu je značně různorodá. Její součástí je atletický stadion, bytové domy, základní škola a rozšiřující se prostory ulic Resslovy a Ľudovíta Štúra. Hlavní osou třetího obvodu je východní část Hlavní třídy. Severovýchodní část třetího obvodu zase definuje systém čtyř náměstí. Nezvalovo náměstí je řešeno jako veřejný prostor s otevřeným tržištěm, protiváhu vytvářejí další tři náměstí s parkovou úpravou. Jedná se o Nálepkovo náměstí, Liptaňské náměstí a Jilemnického náměstí. Z výrazných veřejných staveb je součástí III. obvodu tak zvaná stará poliklinika (Opavská třída 962/39) z let 1959–1963 podle návrhu architekta Jiřího Lavičky z pražského ateliéru 7, který byl ve druhé polovině 50. let součástí ostravského Státního projektového ústavu. Další důležitou stavbou je objekt pošty v ulici Čkalovově 713/47, dokončený v roce 1963 podle návrhu architekta Františka Michališe. K němu je zrcadlově postavený obdobný objekt spojů. Zatímco pošta je památkově chráněná a není zatím poškozena utilitárními zásahy, objekt spojů již prošel zateplením a jeho výraz to dost negativně poznamenalo. Součástí sportovní vybavenosti je v západní části sídliště i krytý zimní stadion, situovaný do prohlubně po těžbě písku a několikrát přestavovaný (Čkalovova 6144/20). Z hlediska uplatněných děl výtvarného umění je pozoruhodný objekt pošty, kde se v interiéru dochovala leptaná skla s motivy řešenými v duchu bruselského stylu podle návrhu Bedřicha Augustina Tkaczyka. Z výtvarných umělců se na výzdobě sídliště podíleli Vladislav Gajda, Václav Bejček, František Radvan, Jan Hána, Pavel Hanzelka, Miroslav Rybička, Miloslav Hájek, Jindřich Wielgus a další. Zástavba třetího obvodu nebyla v době vyhlášení městské památkové zóny v roce 2003 zahrnuta do památkově chráněného území, protože se z časového hlediska jednalo o poměrně mladou zástavbu. Jistý důvod spočíval i v heterogennosti zástavby a v urbanistické nejednotnosti. Proto může být tato část Poruby vystavena různým utilitárním stavebním zásahům. Pověstný je v tomto směru dům s průjezdem z Hlavní třídy do ulice Nálepkovy, jenž je zatím z jedné části zachován v původním stavu, zatímco jeho druhá polovina byla bez ohledu na architektonické řešení fasády utilitárně zateplena a fasáda byla natřena zcela nevhodným barevným odstínem. Touto úpravou ztratil zmíněný blok jednotu a architektonický výraz. Uvedený příklad představuje varovnou ukázku toho, jak by neměly úpravy domů vypadat. Totéž platí v případě přístaveb velkých a nevzhledných železobetonových lodžií v místech po odbouraných subtilních balkonech. Týká se to také domů na Hlavní třídě. Oba příklady totiž vedou k tomu, že se z městské třídy stává periferně vyhlížející zástavba, neboť úroveň architektonických úprav jednotlivých domů poklesává jak po řemeslné, tak i po estetické stránce, což svědčí o úpadku dané lokality. Totéž platí o nevhodných barevných nátěrech fasád a úpravách domovního parteru. Je zřejmé, že budou-li pokračovat tyto destruktivní zásahy, související s negací původního architektonicko-urbanistického řešení zástavby, s popřením architektonické a stavební kultury a s nedostatečnou regulací jednotlivých intervencí, ztratí v průběhu následujících let jednotně upravené a navržené prostředí porubského třetího obvodu svou celistvost a architektonicko-urbanistické kvality.

MSt