Od konce 50. let minulého století se začala zástavba Poruby rozvíjet severně od dnešní Opavské třídy. Projekt a realizace čtvrtého obvodu již plně spadá do období, kdy se uplatňoval pozdní internacionální styl spolu s typizací, industrializací a prefabrikací zdejší stavební výroby. Zatímco jižně od čtvrtého obvodu, v druhém a třetím obvodě, dozníval tradicionalismus socialistického realismu, čtvrtý obvod reprezentuje již naplno vývoj sídlišť během šesté dekády 20. století. Návaznost na zástavbu druhého a třetího obvodu se v případě čtvrtého obvodu projevuje ve střídání odlišných způsobů zástavby podél severní strany Opavské třídy. Z hlediska urbanistického i stylotvorného nový obvod sice navazoval na uliční síť starších obvodů, zároveň však do jisté míry tvořil antitezi předchozí urbanistické klasicistní skladby. Autoři čtvrtého obvodu, navrženého s kapacitou 4 360 bytů pro 15 500 obyvatel, se totiž odpoutali od schémat předchozích obvodů založených na ortogonálním systému a důrazu na klasické principy symetrického uspořádání a harmonie, vycházející z idejí socialistického realismu a jeho inspirace klasickou architekturou. Zástavba čtvrtého obvodu je navíc při srovnání s protilehlou zástavbou výrazně různorodější. Jednak se zde střídá bydlení s jinými funkcemi a zároveň část území obvodu u křižovatky Opavské třídy a Martinovské ulice zůstala nezastavěna, neboť tamní údolí zůstalo jako rezerva buďto jako volný prostor s porostem vzhledem ke složitému terénu nebo pro případnou budoucí výstavbu. I čtvrtý obvod zachovává princip města v zeleni, ovšem zde převážilo vytváření parkového prostředí kolem zástavby a jediný rozsáhlejší parkově upravený prostor představuje trojúhelníkové náměstí Družby v centrální části sídliště. Nejstarší stavební areál představuje bývalé hornické učiliště, umístěné v jihozápadním okraji obvodu u křížení Opavské třídy a třídy 17. listopadu. V současnosti kancelářsky využívaný areál dostal podobu hřebínkově uspořádaných křídel podél Opavské třídy s větším hlavním objektem orientovaným do ulice 17. listopadu. Na zmíněné hlavní křídlo se napojuje objekt krytého bazénu s 25metrovými plaveckými drahami. Od učiliště východním směrem rytmizují zástavbu podél Opavské třídy věžové panelové domy krajského, respektive oblastního typu, založeného na kombinaci odlévaného betonového komunikačního jádra s panelovou skladbou bytové části (např. dům Opavská třída 1124/74). Tyto domy představují nejstarší provedení typu V-OS vůbec. Další zástavba sestávající z typových panelových domů T03B-OS (např. dům Porubská 1133/1) formuje veřejný prostor kolem křižovatky Poruba vozovna a zástavbu v ulici Sokolovská. Vertikální akcent v tomto případě vytváří atypický věžový dům na křížení ulic Generála Sochora a Sokolovské 1178/16. Jedná se o experimentální věžový dům ze železobetonu podle návrhu architektů Lubomíra Juroka a Zdeňka Strnadela. Jiné výrazné dominanty sídliště představují věžové panelové domy nacházející se na křížení ulic (Ježkova 1343/2 a Sokolovská 1331/49). Mezi těmito objekty představuje důležitý akcent horizontální stavba občanské vybavenosti se železobetonovým skeletem a proskleným průčelím orientovaným do ulice podle návrhu Evžena Kuby (Sokolovská 1332/47). Převážnou část bytové zástavby tvoří bloky deskových panelových domů, které jsou částečně řazeny podél ulic, zčásti vytvářejí řádkovou zástavbu nebo jsou v severovýchodní části sídliště situovány podle vrstevnic. Zatímco vymezení sídliště okružními komunikacemi z jihu, západu i východu je zřejmé, ačkoli náplň zástavby, jak je uvedeno, se různí, v jihozápadní části se za věžovými domy V-OS skrývá rozsáhlé území, kde se nachází vozovna tramvají Dopravního podniku města Ostravy. Ústřední část tvoří pozoruhodná hala tramvajového depa z let 1955–1958. Má obdélný půdorys o rozměrech 110 × 140 metrů a ocelovou konstrukci zastřešení. Projekt této haly vytvořil zlínský architekt Miroslav Drofa (1908–1984). Severně od vozovny se podél Slavíkovy ulice nalézá různorodá zástavba (garáže, bývalé ubytovny) včetně kancelářské budovy zvané Černá perla (Slavíkova 1744/22) ze 60. let, nedávno rekonstruované podle návrhu ateliéru Projektstudio architekta Davida Kotka pro potřeby nové polikliniky. Východním i severním směrem pokračuje bytová zástavba. V severovýchodní části sídliště se v ulici Generála Sochora 1378/10 nachází objekt brutalisticky pojatého porubského krytého bazénu s 50metrovými plaveckými drahami, realizovaný v letech 1980–1987 podle projektu pražského architekta Antonína Buchty. V posledních letech je objekt opravován, avšak v rozporu z původní brutalistickou koncepcí. Směrem k Martinovské ulici se potom za objektem Telekomunikačního učiliště nachází novější část sídliště, tvořená blokopanelovými domy BP-70-OS-R a jedním deskovým domem. V sousedství krytého bazénu se rozvíjí modernější zástavba v podobě bytových domů i kryté sportovní haly. V tamním údolí byla v uplynulých letech zároveň realizována nevelká parková úprava, navazující na zmíněnou bytovou výstavbu. Kromě veřejné zeleně se v prostředí sídliště uplatnila sochařská díla od Otto Sukupa, Evžena Schollera, Oldřicha Fidricha, Lubomíra Juroka nebo dětské hřiště nazvané Indiánská vesnička od Otakara Schindlera na náměstí Družby. Nynější dílčí zastavování dosud volných pozemků se děje odlišným způsobem než v minulosti, domy vznikají paralelně s ulicemi a vytvářejí tak bloky, odlišně začleněné do stávajícího celku. Zčásti se to děje i na úkor prosvětlenosti zástavby a širších vazeb, zvláště co se týče dálkových výhledů z domů původního sídliště.  

MSt