Architekt, zaměstnanec Krajského projektového ústavu v Liberci, v roce 1968 spoluzakladatel Projektově inženýrské organizace SIAL a po roce 1971 zaměstnanec Stavoprojektu Liberec. Vystudoval v letech 1952–1958 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Josefa Gruse, diplomoval projektem divadla do Liberce, kam poté nastoupil do státního projektového ústavu, ateliéru vedeného Karlem Hubáčkem. Jejich plodná spolupráce pokračovala dalších více než třicet let, zásadním tvůrčím partnerem byl pro Otakara Binara kromě již zmíněného Hubáčka také Miroslav Masák.
Ve spolupráci s Karlem Hubáčkem získal Binar ocenění v soutěži na ideový návrh areálu zastupitelského úřadu ČSSR v Brazílii (1962), spolu s Miroslavem Masákem a Lidmilou Švarcovou slavil úspěch v soutěži na libreto expozice v československém pavilonu na světovou výstavu v Montrealu (soutěž 1965, realizace 1967). V roce 1966 spoluorganizoval a účastnil se mezinárodního libereckého sympozia o využití volného času mládeže, při jehož příležitosti vznikl (ve spolupráci s Miroslavem Masákem, sochařem Stanislavem Hanzlíkem, malířem Václavem Pospíšilem a psychologem Vladimírem Beranem) návrh proměny tzv. dolního centra Liberce. Ve stejném roce spolu s Miroslavem Masákem dokončil práci na generelu libereckého výstaviště, kde nakonec z mnoha plánovaných pavilonů byly skutečně postaveny jen pavilon F (expozice skla, autor Miroslav Masák) a pavilon A podle návrhu Otakara Binara (1972–1975), dnes bohužel zaniklý. K jeho dnes nejznámějším (a dochovaným) autorským interiérům patří ty pro horský hotel Ještěd (1963–1973, autorský kolektiv pod vedením Karla Hubáčka).
Zaměření SIALu na experimentální a technologicky orientovanou architekturu odráží Binarovy projekty geodetické kopule pro Ještěd (1973), mobilní buňky pro Správu radiokomunikací Praha (1969–1970) a montovaných chat a rodinných domků ze stejné doby. Po zrušení SIALu realizoval Otakar Binar již pod hlavičkou libereckého Stavoprojektu kromě zmíněného pavilonu A na libereckém výstavišti například budovu Okresního výboru komunistické strany v České Lípě (1975–1981), jesle a mateřskou školku v Teplicích-Šanově (1971) a řadu rodinných domů a interiérů, především v severních Čechách. K jeho významným interiérovým realizacím patří také vybavení vnitřních prostor kulturního domu v Teplicích (1981–1986, autorský kolektiv pod vedením Karla Hubáčka). Binar je taktéž autorem přilehlé kolonády (1984). Po roce 1989 se podílel na založení již soukromé firmy Sial, architekti a inženýři Liberec, od roku 1998 pak provozoval vlastní ateliér.
Tvorba Otakara Binara je spojena se severočeským regionem, jednou z mála výjimek je spolupráce na rekonstrukci Veletržního paláce v Praze. Ten zasáhl v roce 1974 ničivý požár, dlouho debatovaný účel rekonstrukce se nakonec ustálil na výstavních prostorách pro potřeby Národní galerie. Liberečtí architekti představili studii využití již v roce 1975, v roce 1979 vypracovali studii využití pro Sbírky moderního umění Národní galerie, jejímž spoluautorem je i Otakar Binar. Po mnoha změnách a sporech, během nichž původní autoři odstoupili z projektu, zahájila Národní galerie provoz ve Veletržním paláci roku 1995.
Z mnoha studií a projektů určených pro Prahu nedošly bohužel žádné další realizace, snad jedinou výjimkou je dnes již zaniklá pracovna předsedy ústředního výboru Svazarmu, jejíž interiéry navrhl v roce 1976 spolu s Miroslavem Masákem.

Michaela Janečková