Federalizace Československa v roce 1968 přinesla v řadě ohledů odklon od někdejšího tuhého centralismu. Platilo to i pro bankovní sektor. Kdysi pestrý svět kampeliček a lokálních bank se sice nevrátil, ale vznik Státní spořitelny (1967) a její následné rozdělení na Českou a Slovenskou státní spořitelnu (1968 s platností od roku 1969) přinesl nové příležitosti pro reprezentativní architekturu. První měla z vůle ústředí vzniknout v Pardubicích.

Stavební program přirozeně určovala spořitelna coby budoucí uživatel. Objekt ale financovaly jako součást občanské vybavenosti Závody průmyslové chemie, které v sousedství postavily ubytovnu. Získaly prestižní adresu v jihozápadní části vznikajícího náměstí Budovatelů, původně zamýšlenou pro bytovou výstavbu. Nově mělo jít o živoucí obchodní centrum města, vždyť protější parcela byla rezervována pro obchodní dům. V koncepčních diskusích se místo původně uvažovaného propojení spořitelny se sousedícími ubikacemi ustálilo její pojetí jako solitérního objektu. To podtrhlo význam stavební úlohy.

Podoba spořitelny vzešla z investiční studie srovnávající na jaře 1968 různé možnosti řešení. Variantní projekty předložili Miloš Návesník s Lubomírem Drimlem a Miroslav Řepa. Tvůrčí tandem Návesník – Driml navrhoval působivou technicistní stavbu s proskleným přízemím a hmotným patrem členěným pásovým oknem, jež svým pojetím připomíná automatickou telefonní ústřednu v Polabinách II. Naopak Řepa představil odvážnou vizi bohatě prosklené skeletové budovy. Jeho ideu v březnu 1968 zvolila porota jako vítěznou. Oceňovala, že „dává předpoklady většího kontaktu interieru s exterierem, což se projeví v určitém oživení důležitého prostoru města.“

Projekt zohledňující Řepovu ideu vypracoval Lubomír Driml v červnu 1969. V souladu s myšlenkami svého přítele a občasného spolupracovníka navrhl stavbu jako atypickou monolitickou skeletovou konstrukci. Její masivní vysazené konzole dávaly stavbě, nevelké měřítkem, mimořádnou monumentalitu. Radikální otevřenost interiéru, daná zejména kompletně prosklenou východní stěnou, pak ztělesňovala ideu vstřícnosti a otevřenosti ústavu vůči kolemjdoucím potenciálním zákazníkům. Navíc omezila riziko špatného provedení jinak nezbytných střešních světlíků, jejichž kvalitní řešení bylo podle projektantů „v našich podmínkách vždy problematické“. Radikální modernitu vnějšku podtrhovaly použité tóny bílé, šedé a černé barvy na betonových a ocelových konstrukcích, doplněné o neprůhledné sklo v parapetních výplních oken kanceláří.

Stejně jako exteriér bylo inovativní i dispoziční řešení vnitřní dispozice. Jejím středem byla dvoupodlažní hala s pultem na půdorysu L, zdobená výtvarnými díly Iva Buriana, autora pozoruhodného skleněného závěsu před prosklenou stěnou, a Luboše Moravce. Ten vytvořil i exteriérovou plastiku Chemika, odkazující původně na investora (dnes druhotně umístěna v areálu fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice). Další výtvarná díla do interiéru, vybaveného atypickým nábytkem z Hikoru Písek, navrhl sklářský výtvarník František Vízner. Jeho svítidla zdobila kromě obslužného pultu i zasedací místnost v patře, kde byly i další kanceláře (jen menší část kancelářských místností se nacházela v přízemí). V suterénu, kde Driml použil železobetonové prefabrikáty, se pak nacházel trezor.

Stavba vyrostla mezi květnem 1970 a prosincem 1974, kdy ji s téměř dvouletým zpožděním proti předpokladům převzala Česká státní spořitelna. Kolaudace proběhla ještě o čtvrt roku později.

Svému účelu sloužila budova až do poloviny minulé dekády. Z podnětu České spořitelny coby nástupce původního uživatele došlo v letech 2002–2003 k radikální přestavbě objektu. Vedena snahou o zvýšení energetické úspornosti přistoupila spořitelna k likvidaci základního konceptu velkoplošného prosklení, který dával stavbě její identitu. Zvolené řešení nového pláště zcela skrylo někdejší mimořádnou architektonickou kvalitu objektu. Namísto první spořitelny socialistického Československa, předního plodu zlaté éry pardubické architektury 60. let, dnes kolemjdoucí míjí tuctovou kancelářskou budovu. 

JI