Pardubického architekta a stavitele Ferdinanda Potůčka mladšího (1895–?) narozeného 31. ledna 1895 v Pardubicích předurčil již od mládí jeho otec k podnikání v oblasti nemovitostí. Syn měl po otci převzít rodinnou firmu, a proto Potůček starší dohlédl na to, aby poznal zednické řemeslo v praxi, kancelářský provoz ve stavebním podnikání a především získal potřebné vědomosti na české technice v Praze. Zde s přestávkami studoval mezi lety 1914 až 1920, kdy absolvoval obor strojního inženýrství.

Po návratu ze studií se v roce 1921 oženil se zubní techničkou Aloisií Zichovou. Kromě působení v oboru architektury se věnoval také radioamatérství a v roce 1926 spoluzaložil pardubický radioklub. V rámci rodinné tradice vstoupil rovněž do místního Sokola. Angažoval se také v rozvoji československo-jugoslávských vztahů, a proto v Pardubicích založil pobočku celostátní ligy. Patřil mezi aktivní členy místního Muzejního spolku, a proto v roce 1933 doprovázel jugoslávského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Království Jugoslávie při prohlídce Pardubic a zámku.

Ve dvacátých letech 20. století se stal podílníkem v otcově stavitelské firmě a již v roce 1925 vstoupil se svým projektem do užší architektonické soutěže na budovu Průmyslového muzea, kde získal třetí místo s odměnou ve výši 3 000 Kč. Jedním z nejzásadnějších projektů jeho kariéry se o rok později stala rozměrná moderně klasicistní stavba pardubického Husova sboru Církve československé, realizovaná v letech 1926 až 1927. Ve spolupráci s otcem poté pracoval na souboru devíti vil a dvojdomů v ulici Štolbova, kapitána Jaroše a na Tyršově nábřeží. Mezi lety 1927–1933 zde vznikla řada kvalitních ukázek meziválečné architektury kombinující moderně klasicistní i puristické výrazové prostředky. Za zmínku stojí především modernistická vila Jaroslava Snopka s rovnou střechou, terasami a vestavěným nábytkem na míru nebo vlastní vila architekta z počátku třicátých let. Nejrozsáhlejší počin ve městě pak souvisel s návrhem areálu celostátní Výstavy tělesné výchovy a sportu, který se otevřel veřejnosti v roce 1931. Potůček totiž dostal společně s Karlem Řepou (1895–1963) za úkol navrhnout areál s výstavními pavilony a novým letním stadionem. Využil přitom svých předchozích zkušeností z návrhu pardubického pavilonu na Výstavě severních Čech v Mladé Boleslavi, který vypracoval roku 1927.

Pardubickým výstavním areálem se na začátku třicátých let plně projevil jako funkcionalistický architekt, který využíval moderní konstrukční prvky a výrazové prostředky nautického tvarosloví. Řešil především jižní výstavní terasu na okraji Tyršových sadů, kterou zaplnil provizorními projekty pavilonů č. 2 – administrativa, č. 3 – palác aviatiky, č. 4 – vláda, č. 6 – československých měst a č. 7 – bytové kultury. S Karlem Řepou pak pracoval také na návrhu funkcionalistického letního stadionu s malou a velkou tribunou, který realizovala firma Václava Ladislava Hořeňovského mezi lety 1930 až 1931. Jako jediná Potůčkova výstavní budova zůstalo torzo tzv. Brány borců s malou tribunou, které město Pardubice v roce 2026 rekonstruovalo. Ve městě se dále podílel na adaptaci Jandíkova mlýna s pekárnou Panis, který byl podle jeho projektu modernizován na začátku třicátých let.

V rámci rodinného stavebního podnikání se mu podařilo získat zakázky také mimo Pardubice. Díky silné orientaci na sokolské hnutí a působení v přípravném výboru celostátní Výstavy tělesné výchovy a sportu se mu ve spolupráci s Karlem Řepou podařilo v roce 1928 získat zakázku na puristické tribuny stadionu v Chlumci nad Cidlinou. Jako aktivní člen reformní Církve československé získal i další projekty na budovy sborů. Mezi lety 1928 a 1929 pracoval na moderně klasicistním návrhu v Kolíně. Ke stavbě však nakonec nedošlo z technických důvodů souvisejících se situačním řešením objektu napříč dolní částí náměstí namísto podélné varianty prosazované městskou radou. Ve stejné době Potůčka oslovila rada starších z Heřmanova Městce a tento návrh se již podařilo realizovat. Vznikla tak kvalitní syntéza výrazových prostředků pardubické sokolovny od Václava Šantrůčka a Antonína Mendla a starší Potůčkovy realizace Husova sboru v Pardubicích.

Ve druhé polovině třicátých let se architekt nadále věnoval tvorbě a stále více také propagaci bytové výstavby a výstavnictví. V pardubickém Průmyslovém muzeu se roku 1935 podílel na návrhu a instalaci výstavy Stavba měst společně s architektem Karlem Kalvodou (1903–1971). Dále se zapojil do veřejné diskuse o stavbě koupaliště „Na Sádkách“ s kapacitou pět tisíc osob na ploše 50 000 m². Projekt představil na veřejném jednání roku 1936, k jeho realizaci však nakonec nedošlo.

Po přestěhování do Prahy se stopa po jeho další činnosti ztrácí, což souvisí i s přetrháním rodinných vazeb po smrti jeho otce a krachem rodinného stavebního podnikání.

Potůčkova tvorba se vyznačuje řemeslnou kvalitou. Podobně jako řada dalších architektů a stavitelů se na počátku dvacátých let přiklonil ke kombinaci stylové estetiky klasického revivalu s aktuálními konstrukčními i estetickými trendy. Díky spolupráci s pardubickým architektem Karlem Řepou, který ho ovlivnil svými funkcionalistickými realizacemi, začal stále více tíhnout k východiskům mezinárodního stylu. Ta následně uplatnil zejména u progresivních pavilonů pardubické sportovní výstavy, které se staly jedním z vrcholů jeho projekční činnosti.

MB