Stavební konjunktura 20. let 20. století spojená s daňovými úlevami státu přiměla stovky pardubických stavebníků, aby ji využily. Patřil mezi ně Josefa Maděra, který vlastnil přízemní dům na dnešním Smetanově náměstí čp. 48. Na jaře roku 1927 proto oslovil místního stavitele Jaroslava Krupaře, aby připravil návrh nových dvoupatrových domů v celé jižní frontě náměstí až k tehdejší Karlově ulici (dnes Karla IV.) Ten se zhostil návrhu velmi důstojně a připravil monumentální frontu domů zakončenou sedlovou střechou, jak si to přál stavebník. Projekt zahrnoval také sousední dům čp. 47, který vlastnila Řemeslnicko-živnostenská beseda i objekt čp. 46. Do přízemí Krupař situoval rozměrné výkladce a centrální partii zvýšil o podkrovní prostor. 

Stavební komise s plánem zboření starých domů a vybudování nových souhlasila, avšak kladla si podmínku, aby se počkalo na vypracování regulativu, který pro náměstí zpracovával Ladislav Machoň. Ten v základních podmínkách vymezil, že by domy na náměstí měly být třípatrové a s rovnou střechou, což odporovalo Krupařovu návrhu. Josef Maděra proto s Machoňovou vizí hrubě nesouhlasil.  Stavěl se především proti arkýři na uličním průčelí a zároveň odmítal výstavbu nové budovy galerie (výstavní síně), jež by mohla zastínit jeho dům. Se zvýšením objektu o jedno patro souhlasil, ale nabízel alternativní variantu s mansardovou střechou, která by více korespondovala se sousední neobarokní Národní bankou československou. Alternativní návrh mu opět vypracoval Jaroslav Krupař, přičemž počítal s rozděleným polem fasády pomocí pilastrů na tři pravidelné části. Okenní partie doplnil o art-decové šambrány a střední partii zdůraznil balkónem v prvním patře. Městská technická kancelář se s tímto projektem neztotožnila, a proto požádala 4. srpna 1927 Machoně, aby přišel osobně vysvětlit svoji vizi úpravy jižní fronty náměstí. Schůze stavebního odboru, regulační komise a městské rady nad situačními návrhy se konala o šest dní později. Machoň se nakonec na jednání s Krupařem a stavebníky domluvil, že vypracuje finální podobu fasád. Zároveň požádal město o zaplacení honoráře, což místní radnice splnila, aby přesvědčila stavebníky k realizaci. To se nakonec skutečně podařilo, a proto stavební kancelář Jaroslava Krupaře objekty realizovala od září roku 1927 do 11. července 1928.

Ladislav Machoň při návrhu dvou nájemních domů vycházel ze své celkové vize úpravy Smetanova náměstí. V severní frontě se podle jeho projektu realizoval rozměrný administrativní palác ředitelství pošt a telegrafů a v roce 1927 město zahájilo stavbu státního reálného gymnázia na východní straně. Architekt pro tyto projekty volil jednotící výrazové prostředky vycházející z kombinace neoklasických prvků s art-decovou dekorací, kdy obloučkově prohnul fasádní pole s okrovým obkladem. Právě tento prvek se pak stal sjednocujícím pro celé náměstí. Do centrálního veřejného prostoru architekt plánoval galerii soch s jednoduchou výstavní síní v podobě kubusu. Přestože se v této době Machoň přiklání k avantgardním architektonickým tendencím meziválečného funkcionalismu, pro domy volil spíše konzervativní podobu vycházející z jednotného výrazového řešení náměstí. Přízemí objektů rozčlenil rozsáhlými obchodními výkladci, které oddělil dekorativní fasádou tvořenou jednotným okrovým obkladem. Západní partii domu čp. 48 omítl a rozšířil o patrový arkýř zakončený terasou. Omítnutí už pak použil pouze v případě nadokenních a podokenních říms. Sousední objekt čp. 47 v západní části rozčlenil dvěma balkóny, zatímco východní partii rozdělil poli s fasádou a obkladem. Uliční průčelí zároveň členil dvěma lodžiemi. Jednotnou podobu náměstí pak zachoval také další stavebník Eduard Selinger. Ten v roce 1938 nechal zbourat poslední přízemní dům čp. 46 a na jeho místě vznikl nárožní činžovní objekt podle návrhu architekta Kurta Spielmanna. Ten pojal objekt kontextuálně k Machoňovu okolnímu dílu se zachováním okrového obkladu i stejného řešení rastru oken. 

V rámci dispozičního řešení se vycházelo z Krupařova původního návrhu. V přízemní vzniklo několik obchodních prostor, které na straně do dvora doplnily o jednopokojové byty s kuchyní. V prvním, druhém i třetím podlaží vznikly bytové jednotky se dvěma a třemi pokoji. 

Přízemí objektu noví vlastníci rozčlenili novými výkladci a obkladem, který nebyl v původní dokumentaci. Oproti stavu z 20. let 20. století došlo navíc k proražení výkladce a dveří v západní partii objektu čp. 48. Zatímco přízemí doznalo větších změn, uliční fasáda prvního až třetího podlaží odpovídá stavu z Machoňova návrhu. Vlastníci, podobně jako u sousedních objektů, pouze vyměnili původní dřevěná okna za plastová. 

MB