V administrativním okrsku v severovýchodní části náměstí Budovatelů měla v sousedství ředitelství Pozemních staveb vyrůst i budova vedení neméně důležitého Průmstavu. Podnik projektoval a prováděl nesčetné technické stavby v Československu i v zahraničí. 

Podnikové ředitelství navrhl v červenci 1959 vynikající funkcionalistický architekt František Kerhart z pražské projektové správy Průmstavu, v níž působil po znárodnění soukromých ateliérů. Pardubice dobře znal, mimo jiné byl spoluautorem poválečného územního plánu města. Pro podnikové ředitelství projektoval pětipodlažní železobetonovou budovu. Tvář západnímu průčelí obrácenému do náměstí dávaly pásy průběžných oken rytmizované přiznanými železobetonovými polosloupy. Zaujme i vstup s ostře lomeným zábradlím žulového schodiště a visutou stříškou. Charakter nádvorní fasády určuje střídání pásových oken při krajích stavby se zdivem technického traktu ve středu objektu. Prolamuje jej vysoké luxferové okno osvětlující dvouramenné schodiště. Ráz střešní krajině dávala středově symetrická prosklená strojovna výtahu. 

Suterén obsahoval kromě nutného krytu civilní obrany i Rudý koutek pro promítání filmů, jistě propagačních. Přízemí dává reprezentativní vyznění krásná hala na půdorysu zploštělého šestiúhelníku se zaoblenými rohy. Kromě ní měly podle Kerharta v přízemí být kanceláře, zasedací místnost i technické a hygienické zázemí. Další podlaží měly zaplnit kanceláře a hygienické zařízení.

V naznačené podobě stavba, provedená do taženého bednění, od října 1959 do konce roku 1961 vznikla. Její původní výraznou povrchovou úpravu určil pardubický poradní sbor pro architekturu: s indickou červení pojednanými plochami fasády kontrastovaly bílé sloupy skeletu. Barevnost souzněla s červenými sloupy veřejného osvětlení v okolí. I z tohoto detailu je dobře patrná uvědomělá pozornost věnovaná reprezentativním objektům na náměstí Budovatelů. 

Objekt záhy přestal stačit potřebám rostoucího podniku. Již tři roky po kolaudaci proto proběhlo jeho zvýšení o dvě další podlaží. Dispozičně kopírovala rozvrh nižších pater. Souhlas podmínila pardubická Komise pro výstavbu při Městském národním výboru, jmenovitě architekt Karel Horníček, optickým odlehčením horního podlaží prolomením široké lodžie. Pro lepší proporci celku měl sloužit i krček spojující objekt se sousedním sídlem Pozemních staveb. Proti monolitické stavbě původní budovy provedl Průmstav nástavbu ze statických důvodů z lehčího vyzdívaného skeletu.

Další úpravy následovaly v 70. letech. Kromě dispoziční změny v přízemí (jeho jižní polovina napříště sloužila pro sálový počítač Tesla 300) zahrnovaly proměnu fasády, nově završené neonovým nápisem „Stavíme pro mír“ s rudou hvězdou. Stávající podoba objektu, který stále slouží administrativě (nyní již řadě firem) vznikla podle projektu Aleše Krtičky (1994).

Význam stavby je, podobně jako u dalších administrativních budov daného bloku, v prvé řadě urbanistický. Podoba budovy odráží význam stavebníka i staveniště na důležité křižovatce. Zároveň má ale ryze architektonickou kvalitu: technicistní duch železobetonové konstrukce, spoutané pozdně funkcionalistickými myšlenkami autora do přehledné kompaktní formy, neutrpěl ani zvládnutou nástavbou z poloviny 60. let. I po úpravách proto zůstává ředitelství pardubického Průmstavu klíčovým pozdním dílem Františka Kerharta.

JI